V sobotu 22. 4. 2000 se konal v nádherné krajině Posázaví 5. ročník neobvyklého závodu s názvem Dřevěný muž 2000. Z akce tradičně pořádané vodáckým klubem QaK Zásmuky vám přinášíme následující reportáž.

Vlastně jsme vyrazili naslepo v očekávání, co nás asi čeká. Z kusých informací se podařilo zjistit, že půjde o jakýsi triatlon - jízdu na kole (37 km), sjezd stvořidelských peřejí na kánoi (7 km) a krosový běh neurčité délky.

Ráno v 7:30 se celá ekipa tvořená závodníky týmů T. K. Průzkumník, Fat Rollers a servisním doprovodem schází na hlavním nákladišti sportovního materiálu v Hlubokém Dole. Až tam, s pocitem žokeje čekajícího na koně, který na něj zbude, spatřujeme superloď, s níž máme zdolat druhou část závodu.

Na místo srazu – náměstí Uhlířských Janovic – dorážíme včas.

Jako první. K našemu údivu tu nejsou pořadatelé. Opravdu nejsou. Další vozidla s bicykly a kajaky na střechách smývají pocit, že jsme oběť vypečeného žertíku.

Pořadatelé dorážejí jako poslední, ale v dobré náladě a s rozpitým sudem piva na přívěsu. Vědí přece, že bez nich začít nemůžeme. Na křižovatce nad Sudějovem považované za start závodu platíme startovné. Dostáváme startovní čísla. Slon odchází s číslem "53" a Tom "52". Čísla to jsou docela vysoká, ale vůbec nenaznačují nic o počtu účastníků. Číslice 1 – 50 prostě nebyly. Mezi půl desátou a desátou probíhají poslední technické úpravy, rozdávají se taktické pokyny, davy šílí. Tom na poslední chvíli odmontovává z tatínkova kola co se dá. Blatníky následuje nosič a s ním vše nepotřebné, co by mohlo během cesty ubírat zbytků sil. Je třeba poznamenat, že od Tomova návratu z Německa, kde byl s firmou VM Trans na výletě, uběhly necelé 2 hodiny a na okolí působí značně nevyspale.

Kolem desáté hodiny startovní horečka vrcholí. Přichází povel: „Ke strojům!“, který následuje hromadné focení a start. Závodníci se formují do malého pelotonu. Již od začátku se jede v nečekaném tempu. Na to, že se mělo jednat o sranda závod, se Slon na svém kole zadýchává již po 3 kilometrech, Tom při sjezdu z kopce málem v zatáčce opouští silnici. Jediné štěstí, že oba vůbec netuší profil trati. Kilometry odlupují falešnou slupičku jejich formy. Slonovi to sice šlape dobře, ale horské kolo má na silnici své limity. Technický doprovod v podobě Tomových rodičů dokumentuje jejich snažení na video. Radši to ani nechtějte vidět.

Zákeřný úsek čeká těsně za Ledčí nad Sázavou. Většina závodníků je zde se silami u konce a těžké stoupání v místě, kde by ho nikdo nečekal, dobíjí i ty nejvytrvalejší. Závěrečný sjezd si většina pamatuje jen matně. Slonovo čtvrté a Tomovo sedmé místo je myslím dobrý výkon na jejich netrénovaná těla.

Po dojezdu cyklistické části závodu a vcelku dobrým umístěním oba dva naši borci čekají na druhou část. Sjezd Sázavy v úseku Mrzkovice – Stvořidla. Slon si zatím dělá ze všeho srandu a snaží se tak nenápadně zamaskovat svůj strach z vody. Tom přichází s myšlenkou.

„Půjdeme si to před startem aspoň trochu zkusit, ne?“ Slon ji zavrhuje s tím, že teď už se to stejně nenaučí.

Do startu zbývá 5 minut a naši závodníci v super výbavě zapůjčené kolínským Gymnáziem (díky) vstupují neohroženě s lodí do vody. Nastávají první problémy. Slon zjišťuje, že v žádném případě nedá nohy pod sebe do lodě. Tom na tom není o moc lépe, ale nakonec je pod sebe přece jen nasouká. Slon dává na radu jednoho z pořadatelů. „Tak si ty nohy nech venku ve vodě.“

Sázavská studená voda má blahodárný účinek. Po několika minutách cachtání se ve vodě i Slon nakonec zakleká do lodi jako správný vodák. Na rozdíl od Toma je v jeho očích nepředstavitelná hrůza a strach z toho, že se s lodí někde otočí a on nebude moci ven. Naše dvojice, tedy spíše Slon, se stává zdrojem pobavení a úsměvů na tváři pro všechny diváky. A už je odstartováno. Pro vodácké závody naprosto neobvykle a to hromadně.

Slon to kometuje slovy: „Tome, já si tady sednu a ty mě dovezeš do cíle, jo?“ Tom se na to netváří nijak nadšeně. Během pár minut mizí většina ostatních závodníků daleko vpředu. Na konci zůstává loď našich takyvodáků. Ti začínají bojovat více o své holé životy než s ostatními závodníky. Mlčením přejdeme to, že se třikrát udělali, i když v jednom případě by se dalo diskutovat o tom, že to nebylo jejich vinou.

S naprostým vyděšením a hrůzou v očích přijíždí Slon s o poznání klidnějším Tomem k závěrečné rovince před stvořidelským mostem s pocitem, že jsou úplně poslední. Netuší však, že plující loď dnem navrch, kterou míjejí, patří též jejich závodu, a tak s ohromným nadšením proplouvají cílem na krásném předposledním místě. Co naplat, Průzkumník nikdy vodáckým klubem nebyl a asi nebude.

Jediné štěstí, že je 25 °C na sluníčku. Věci našim závodníkům rychle schnou a oni se psychicky připravují na závěrečný běh. Nikdo ovšem přesně neví, jak dlouhý vlastně má být. Odhady se liší velmi. Od 10 km po pár set metrů.

V momentě, kdy je před startem popisována trať a závodníci se dozvídají, že krosový běh není delší než 350 metrů je Slon někde úplně jinde. Vy, kteří ho dobře znáte, jistě tušíte, že na blízkém WC řeší akutní potřebu. Na start přichází prakticky na poslední chvíli.

Ihned po odstartování vyráží smečka závodníků do prudkého kopce k první kontrole. Tom k ní dobíhá mezi prvními. Slon, který si stále myslí, že běh bude dlouhý alespoň 3 km, jen zírá, jakým tempem všichni vyrazili. Po krátké rovince, kde se Tom dostává do čela, závodníci sbíhají k Sázavě. Druhý a zároveň poslední kontrolní bod je na kameni v řece.

Od něho je již vidět do cíle. Slon již začíná chápat, že jeho představa vytrvalostního běhu je ta tam. Tom mezi tím již skáče do vody a brodí se ke kameni. Odtud finišuje do cíle, kde se stává vítězem této disciplíny. Slon dobíhá s davem jako šestý. Závodníci si s rozpačitými pocity odcházejí k pořadatelům pro buřty, aby jejich opékáním zkrátili čas na vyhodnocení.

Těsně před čtvrtou hodinou přichází na řadu poslední disciplína. Čára. Ano, čára, ta dětská hra, kdy se hází mincí k nakreslené čáře. Ta má rozřadit závodníky se stejným počtem bodů. Slon je mezi nimi. Přiznejme si, že v mládí toho určitě dělal hodně, ale penězi na čáru určitě neházel. Končí ze skupiny, se kterou bojoval o umístění, na posledním místě.

Způsob hodnocení celé soutěže byl velice prostý – pouhý součet pořadí v jednotlivých disciplínách. Závodník s nejnižším součtem se stává vítězem. Slon v celkovém pořadí končí na 10. místě a Tom na pěkném 4. místě. Po vyhlášení výsledků se oba shodují, že tak krásného počasí je třeba správně využít, a vyrážejí na kolech do Nouzova, kde se právě koná družinový výlet Myšek.

Sečteno a podtrženo. Tento den jim přinesl 93 km jízdy na kole, 7 km lodí a 300 metrů běhu. Oba dva to přežili a jedno je jasné. Příští rok se zúčastní znovu. A určitě ne sami, začali již očkovat Blondhaka, Buggyho a mnoho dalších. Chcete-li se přidat, pojeďte s námi. Dáme vám o akci vědět.