Existuje videozáznam z této akce [Praha]

Na 27. ledna 2001 připravil Slon výpravu do Prahy. Byla to první výprava mimo Kolín ve 21. století, což není podstatné, ale také to byla první výprava, na které se objevili členové nejmladší družiny Štěňata. Tato družina má jinak svoje samostatné výpravy, protože jejími členy jsou prvňáčkové a běžné výpravy by pro ně byly příliš náročné.

Jak už to tradičně u výprav do Prahy bývá, objevili se zde i někteří takyčlenové, kteří se na výpravě neukáží jak je rok dlouhý. Některá starší děvčata dokonce nasadila make up, obávanou to zbraň. Není však jasné, proti komu.

Expres Šohaj ze Zlína má 10 minut zpoždění. Slon rozdává všem kartičky, na kterých je napsáno:

Jsem členem T. K. Průzkumník Kolín a jsme zde s naším klubem na výletě. ZTRATIL(A) JSEM SE. Mohl(a) byste informovat prosím mého vedoucího na tomto telefonním čísle +420 (60x) xx xx xx

Slon myslel opravdu na všechno. U protějšího nástupiště zastavuje nová patrová souprava ve směru do Pardubic. Slon navádí Krtka, aby šel do tohoto vlaku, zavřel za sebou dveře a nějakou dobu tam počkal. Krtkovi se ale nechtělo zkoušet, jestli kartička bude fungovat i v Pardubicích.

To už přijíždí expres Šohaj a Průzkumníci nastupují. Vlak je poměrně plný, takže mnozí obsazují uličku. Cesta do Prahy probíhá bez problémů, takže za necelou hodinu vystupují na pražském hlavním nádraží a vydávají se na Václavské náměstí.

Tato výprava je pojata především jako vlastivědně poznávací. První zastávka je na Václavském náměstí u svatého Václava.

“Kdo oběhne sochu, bude mít štěstí,” hlásí Lucie a dává se do běhu.

Ostatní dav ji až na pár rozumných vyjímek následuje. Slon všechny předběhl a volá:

“Štěstí má jenom ten, kdo doběhne první.”

Následuje návštěva Náprstkova muzea. Slon plný odhodlání zajistit maximální slevu vyráží do pokladny. Po počátečních dohadech se mu díky mezinárodnímu průkazu učitele daří přesvědčit pokladní, že přijel školní zájezd. Sleva je značná.

Znalci vědí, že v Náprstkově muzeu se nachází rozsáhlá sbírka předmětů ze života amerických indiánů i australských a oceánských domorodců. Navíc je zde výstava o afrických kmenech.

“Hele, předchůdce mobilního telefonu,” ukazuje Šéďa přenosný bubínek určený k dálkovému přenosu zpráv.

Mnozí návštěvou muzea načerpali nové vědomosti, což se však nedalo říci úplně o všech.

“Jak se jmenuje indiánský stan?” zkouší Lucie malou Lucku.
“Í tý,” hlásí Lucka zkušeně.

Po prohlídce muzea se Průzkumníci přesouvají na Karlův most. Tam je vše při starém. Sem tam nějaký umělec ať už hudebního nebo malířského řemesla (úroveň nehodnoťme) a hlavně houfy cizinců. Průzkumníci se přesouvají na Malou Stranu a zastavují se před McDonaldem.

“Maj tam něco za 5 korun?” ptá se naivně Puk.

Ti co na to mají jdou dovnitř, ti co na to nemají, nebo nejsou ochotni za to dát, vybalují vlastní svačiny.

“To jsou pamětihodnosti,” provokuje Slon ostatní právě zakoupenými hranolky. Hned má spoustu kamarádů.

Po posilnění následuje stoupání na Pražský hrad. Před hlavní bránou provádí Slon instruktáž.

“Tohleto je co?”
“Pražský hrad,” odpovídají děti.
“Teď půjdeme dovnitř a když potkáme pana prezidenta, tak uděláme co?”
“Pozdravíme ho,” odpovídají slušně vychované děti.

Nejdříve se podívali na výměnu stráží a pak už zamířili k chrámu svatého Víta. Prohlédli si vnitřek chrámu včetně královské hrobky (opět maximální sleva pro školní zájezd). Potkávají několik skupin podivně postrojených lidí. Například jedna skupinka vypadá jakoNapoleonovi vojáci, kteří se právě vrátili od Waterloo (svědčily o tom různé krvavé rány na obličejích). Slonovi to nedá a zkouší zjistit o co jde. Dalo mu to trochu práci, protože to byli cizinci, ale dozvěděl se, že se odpoledne koná průvod masek a hudby přes Karlův most na Staroměstské náměstí. Tam mají Průzkumníci také namířeno, takže možná něco uvidí.

Teď je ale na řadě hlavní tahák dne, Muzeum hraček. Jsou zde k vidění různé mechanické hračky z 19. a 20. století, plechové modely autíček, vláčků, letadel, pohybující se medvídci a také celé patro panenek, aby si i holčičky přišly na své.

Po prohlídce muzea odcházejí Průzkumníci na Staroměstské náměstí. Slon měl původně v plánu orloj, ale tam už bylo plno a průvod masek byl v plném proudu. Průzkumníci se přidali k davu a sledovali průběh akce. A bylo na co se dívat. Šlo vlastně většinou o všelijak postrojené kapely především z Německa, Rakouska, Švýcarska, Holandska a Francie, které vyhrávaly světové hity v úpravách pro spousty bicích a dechových nástrojů. Občas se objevily masky, které na nic nehrály, ale něco předváděly nebo rozdávaly. To bylo něco pro Slona. Začal děti dirigovat, kdy mají jásat, a snaha vzápětí začala přinášet první ovoce, vlastně bonbony. Některé masky však byly i nebezpečné. Jedna tančící maska si odvedla bez varování jednu slečnu s sebou.

“Já jsem to měl na ty kartičky asi napsat i německy,” uvažuje Slon.

O malé děti ale nebyl zájem.

“Děti, máváme!” povzbuzuje Slon pokaždé, když jde v průvodu někdo s něčím, co připomíná nějaké zavazadlo a mohlo by skrývat něco zajímavého k rozdávání.

Lidé okolo se baví. Teď se k tomu nachomýtnout televize, tak by měla něco zajímavého do zpravodajství. Jen tuto teorii začali někteří vedoucí rozebírat nahlas, objevil se v průvodu chlap s kamerou na rameni a přejel postupně jedním záběrem přes rozjásané davy.

“A je to tady,” těšili se někteří, že budou slavní.

Konečně se uplatní i make up. Vždyť je uvidí miliony lidí. Nakonec neviděly, protože záběr se v televizi neobjevil. Teď se ale všichni radují a Slon upozorňuje na další podezřelé masky, které něco rozhazují. Děti na povel jásají, ale brzo je to přestává bavit.

“Tak tohleto už jsou jenom papírky,” konstatuje Slon.

Blíží se čas odjezdu, a tak Průzkumníci opouštějí Staroměstské náměstí a jdou na vlak. Na tyto zážitky ale nejspíš nikdo z nich hned tak nezapomene.