Existuje videozáznam z této akce [Tolštejn]

Už potřetí se konal zimní tábor Průzkumníku na Tolštejně. Protože tento tábor probíhá vždy v období jarních prázdnin, vyšel jeho termín pro rok 2001 až na 4. - 10. března. Tento termín nevzbuzoval mnoho optimismu, co se sněhu týče. Vedoucí spíš počítali s programem více méně turistickým.

Jenže počasí letošní zimy, to byla spíše loterie. Už začátkem února, kdy obvykle bývá sněhu nejvíce, roztály poslední zbytky sněhu, kterého stejně bylo málo. Už to tedy vypadalo, že chmurné předpovědi se vyplní do puntíku. Vzápětí však přišla sněhová kalamita. Sníh byl všude a bylo ho hodně, takže v neděli 4. března v 7 hodin ráno byli Průzkumníci na nádraží vybaveni lyžemi a pekáči, jak se na zimní akci sluší a patří.

V 7:32 se vlak vydává na cestu málem bez Jarušky, kterou na nástupišti zdržovaly upovídané maminky. Naštěstí se dveře vagónu zavíraly postupně a Jaruška stačila naskočit. Za Velkým Osekem Slonovi zvoní mobil. Jeho otec se ptá, kde jsou doklady od auta. Slon zjišťuje, že je má v kapse, a slibuje, že je nějak dopraví do Kolína. Po chvíli přemýšlení ho napadá spásná myšlenka. Volá Starostovi, který je naštěstí právě na chalupě pod Jedlovou a navíc se tentýž den odpoledne vrací do Kolína. Domlouvají se, že Slon se staví s doklady u Starosty a on je odveze do Kolína a předá.

“To asi letos nebudeme džípovat,” reaguje smutně Sysel na skutečnost, že Starosta právě odjíždí domů.

V Nymburce dochází k malému zpestření. Od loňska jezdí tento vlak z Kolína do Ústí nad Labem a v Nymburce se tedy musí přestoupit na jiný vlak do Rumburka. Důvod je celkem jasný, železničáři nemusí přepřahat lokomotivy, motorovou místo elektrické. Ovšem Průzkumníci musí popadnout všechny své pracně naskládané věci a během pěti minut je přemístit do jiného vagónu. Naštěstí aspoň u stejného nástupiště.

Vlak se vydává na cestu a přichází průvodčí, která na první pohled vypadá docela přísně. Jaruška ukazuje hromadné jízdenky. Slonovi už otrnulo a provokuje:

“Raději si je pořádně zkontrolujte, jestli náhodou někdo nejede načerno a jestli mají průkazku!”
“Buď zticha!” buší do něj Jaruška.

Paní průvodčí má však dobrou náladu, protože Slonovi okamžitě odpovídá:

“Hlavně jestli vy máte doklad, že vám ještě není 26 let.”
“Mám občanku. Snad …” znejistěl Slon.

Cesta do hor probíhá v dobré náladě. Už od Mladé Boleslavi sněží a sněhu za okny vlaku přibývá.
V 10 hodin vlak vjíždí do stanice Jedlová. Průzkumníci vystupují a paní průvodčí jim dokonce pomáhá vyložit lyže. Navíc je tu něco, v co někteří tajně doufali. Za stanicí stojí Starosta s bratrem a hlavně s džípem.

“Zdravíme kolínský zájezd!” hlásí Starosta a nakládá lyže do auta.

Je to příjemná výpomoc. Batohy jsou těžké, lyže neskladné a každé kilo je znát.

“Máte štěstí, přes noc napadlo asi 15 cm sněhu. Ale dávám mu tak dva dny,” dodává Starosta.

Jak se brzo ukáže, Starosta byl naštěstí špatným prorokem.

Je tak hustá mlha, že Tolštejn není takřka vidět. Průzkumníci se ubytovali a odpoledne se vydali dolů na parkoviště pro zásoby jídla na celý týden. Káťa s Bárou je přivezly autem.

Cesta vede z kopce, a tak přicházejí ke slovu pekáče. Naskládali se na ně malí, velcí i ve dvojicích a už frčí dolů, naráží na sebe, válejí se ve sněhu. Slon celé to hemžení chvíli pozoruje a pak říká:

“Kdybych to neviděl na vlastní oči, neuvěřím.”

Po sjezdu následuje cesta zpátky do kopce s nákladem na pekáčích. Nikdo si však nestěžuje, protože týden plný zimních radovánek, o kterých ještě před měsícem snil jen nenapravitelný optimista, byl teprve na začátku.

V noci na pondělí zase sněžilo a ráno se lyžaři vydávají na sjezdovku. Mezi nimi i Krtek, Míša, Bára a obě Lucky. Nad Jedlovou visí mlha, ale to lyžařům nijak nebrání v jízdě. Vršek sjezdovky však připomíná spíše jarní orbu. Rolba na svahu zanechala směs sněhu a hlíny, nic příjemného, takže se jezdilo až od střední části. Problémy jsou s Krtkem a Luckou Z., kteří se bojí zatáčet a raději každou chvíli mizí v lese, zatímco ostatním vstávají hrůzou vlasy na hlavě. Naopak Míša jezdí dobře a Bára, to už je téměř zkušená sjezdařka. Druhá Lucka také jezdí slušně, ale nezdá se, že by ji to moc bavilo. Další dny už odmítla lyžovat.

Lucka Z. má smůlu. Díky Kátě se pomalu zbavuje strachu a začíná zatáčet. Jenže na dojezdovém svahu najela do hlubokého sněhu, zapíchla lyži a hnula si s kolenem. Koleno nateklo a s lyžováním byl pro letošek konec.

V úterý přivítalo lyžaře na sjezdovce sluníčko. Byl krásný den, sníh na stromech se třpytil, prostě zima, jak má být. Krtek se ne a ne zbavit strachu. Hned pod Tolštejnem sjel z široké cesty a trefil se přímo do sloupu s transformátorem. V širém okolí samozřejmě jiný sloup nebyl. Káťa ho chvíli přemlouvala a Šéďa pak do něj musel strčit, aby se zase vůbec rozjel. Slon se rozhodl, že takhle to dál nejde a vzal si Krtka na starost.

Málo platné, pedagog se nezapře. Během dopoledne se Krtek naučil zatáčet, takže přestal ohrožovat lesy kolem sjezdovky a mohl pak už jezdit pod dohledem ostatních.

Co všechno se může stát při jízdě na vleku? Představte si, že jedete na kotvě a najednou se přímo proti vám z kopce řítí lyžař. Přesně tohle se stalo Jeníkovi. Ten se v šoku snažil uhnout a dostal hůlkou.

“Ty nesmíš uhýbat,” vyčítal mu pak Slon, protože to byl on, kdo sjížděl kus svahu pod vlekem. “Já se vyhnu sám.”

Navzdory Starostově předpovědi se sníh úspěšně drží i ve středu. Lyžaři opět hoblují sjezdovku, přidává se k nim i Bingo, kterého si bere na starost Slon. Bingo dá méně práce než Krtek a během dopoledne je také schopen samostatně jezdit.

Nelyžaři se vydávají na tradiční výstup na Jedlovou. Opět svítí sluníčko, ale fouká poměrně silný nepříjemný vítr. Výstup netrvá příliš dlouho a v poledne jsou nelyžaři na vrcholu a vyhlížejí lyžaře. Za chvíli přiváží Slon Binga. Míša však přijíždí sama, Káťu s Bárou ztratila cestou. Slon se vrací pro ně dolů. Zkracuje si opět cestu přímo pod vlekem, párkrát ovšem končí ve stráni mimo trasu.

Když se konečně všichni dopravili na vrchol, šli do zdejší restaurace na oběd. Pak se starší lyžaři vydali opět na svah a ostatní na pekáčích sjížděli dolů po cestě až na okraj sjezdovky, kde si počkali na lyžaře, aby viděli, jak jim to jezdí. Lyžaři už jsou tady a odměnou za sportovní výkon jim jsou sněhové koule.

“Tak to teda ne!” prohlásil Aleš, shodil lyže, hůlky a rukavice a vrhl se do davu.

Scéna jak z amerického hokeje. K boji si vybral Sysla, od kterého dostal největší nadílku, ale to přecenil své síly, protože vzápětí se ocitl vespod a už tam zůstal. Pak zkoušel ještě bojovat s Jaruškou, ale ta měla při sobě své bodyguardy, jako například Krtka, kteří Alešovi všemožně znepříjemňovali život. Nakonec lyžaři odjeli a pěší pokračovali na Křížovou horu.

Křížová hora se nachází přímo nad Jiřetínem. Vede na ni prudký kopec s křížovou cestou, která končí u kostela na vrcholu. Děti vidí kopec a už jedou na pekáčích dolů.

“Tys jim řekla, že tam jsou schody?” zeptal se Šéďa Sysla.
“Ne,” odpověděl Sysel. “Neptali se mě.”

Dole potkali jeptišku z Kutné Hory, takže následoval odborný výklad o křížové cestě. Kupodivu děti dávaly pozor a celou dobu byly ticho. Ukázalo se, že jeptiška je učitelkou na církevní škole.

Nahoře u kostela se Průzkumníci rozloučili a šli zpátky na Tolštejn.

I ve čtvrtek se ještě lyžovalo. Svítilo sluníčko, bylo poměrně teplo, sníh byl měkký a lyže jezdily pomalu. Proto někteří jezdili po červené sjezdovce, která byla sice vydřenější, ale byla prudší a lyže tam aspoň trochu jely. Na modré sjezdovce se museli lyžaři v některých úsecích usilovně odrážethůlkami, aby se nezastavili. Někteří zkoušejí v měkkém sněhu různé otáčky a piruety. Slon ovšem při jízdě pozadu nesledoval dostatečně terén, najel na holou trávu a rázem byl na zemi.

“Pozor na krtky,” komentuje Šéďa situaci. “Jaro se blíží.”

Sjezdovky jsou čím dál tím méně sjízdné, ale Průzkumníci lyžují až do večera, protože tuší, že je to letos naposledy. Vlekař sice tvrdí, že budou ještě v pátek jezdit, ale není jasné na čem.

Co načalo sluníčko, to dorazil v noci na pátek déšť. Při pohledu z okna se zdá, že venku ještě nějaký sníh leží, ale je to jen iluze. Ve skutečnosti se jedná o mokrou břečku, ve které se toho moc dělat nedá. Navíc je hustá mlha, chvílemi mrholí, takže to nikoho ven netáhne. Před původně uvažovanými soutěžemi na pekáčích tedy dostává přednost turnaj v piškvorkách.

Odpoledne se pak Průzkumníci vydávají opět na vrchol Jedlové, tentokrát na tradiční závěrečný zmrzlinový pohár. Zpátky se vrací za šera.

Sobota už je pouze ve znamení odjezdu. Počasí se příliš nezměnilo, i když vrstva mraků se trochu zvedla a sem tam probleskne i sluníčko. Je +5°C a sníh se pomalu ale jistě mění na potůčky. Odjezd tedy nemusí nikoho zase tolik mrzet. Domorodci říkají, že tento týden byl na sníh nejlepší z celé letošní zimy. Ale na druhou stranu, komu se chce do školy nebo do práce?

Přijíždí vlak, Průzkumníci nastupují a loučí se s Lužickými horami. Jak vlak sjíždí do nížiny, sníh rychle mizí a přibývá sluníčko. V Polabí už jaro pracuje na plné obrátky, teplota dosahuje +16°C a Průzkumníci si v Kolíně s lyžařskou výstrojí a v teplých bundách připadají trapně.

Zima je u konce, ať žije jaro.