Existuje videozáznam z této akce [Údolí Vavřince]

Nadpis připomíná fantastické Verneovy romány. Ovšem toto je skutečnost. Souhrou okolností byli Průzkumníci nuceni překonat 15 km podél toku Vavřince za pouhých 280 minut. To bylo tak.

V sobotu 13. října v 9 hodin se Průzkumníci sešli na kolínské zastávce. Někteří méně chápaví přišli na nádraží. Ti však měli smůlu. Zatímco Průzkumníci čekají na vlak do Peček, ozval se nádražní rozhlas, vymoženost která dorazila už i sem na zastávku, a oznámil, že vlak z Prahy má zpoždění 45 minut. Pěkná porce. Vlak do Peček přijel se zpožděním pouhých 15 minut. Marian si dělá starosti, jestli vlak z Peček do Kouřimi počká. Blonďák totiž naplánoval poměrně napjatý časový plán. Trasu 16 km z Toušic do Hatí bylo potřeba zvládnout za 5 hodin 11 minut.

V Pečkách stál připraven samotný motoráček už tak dost plný. Jenže se čekalo na ten zpožděný vlak z Prahy. Když ten konečně po půlhodině čekání přijel, nahrnuli se do plného motoráčku další vodychtiví turisté. Přetížený motoráček konečně zavřel dveře a vydal se na cestu. Navzdory očekávání se mladý neohrožený průvodčí vydal kontrolovat jízdenky. Později se ukázalo, že chodil do oddílu Moncada, dnešní Mustang. Sysel a Káťa se s ním hned seznámily. Motoráček se plazí údolím Výrovky, což je vlastně dolní tok Vavřince. Zastávky působí dost zpustlým dojmem. Ve Vrbčanech dokonce chvilku po příjezdu padá cedule s označením zastávky.

“Dráhy jsou v rozkladu,” konstatuje Šéďa.

V Bošicích nastává trochu zmatek, protože část cestujících do Toušic poučená jízdním řádem vystupuje, aby počkala na vlak z Kouřimi do Zásmuk. Druhá část cestujících poučená průvodčím v motoráčku zůstává, protože vlak z Peček do Kouřimi a z Kouřimi do Zásmuk je jeden a tentýž. Vlak tedy zajíždí do Kouřimi, pak se vrací do Bošic, kde zase nastupují všichni, co tu vystoupili, a pak následují manévry. Vlak přejíždí na trať do Peček a u poslední výhybky zastavuje. Vystupují průvodčí a Sysel, který už je s ním jedna ruka, a jdou přehazovat výhybku. Vlak kupodivu nevykolejil, znovu zastavuje v Bošicích u nádražní budovy a pak už se konečně vydává do Toušic. Tam všichni vystupují a Sysel a Káťa se loučí s průvodčím i strojvedoucím.

“Baby, pojďte už, nemáme čas,” honí je Marian.

Průzkumníci si zkracují cestu k toušické kaskádě přes pole.

“Běžte za sebou, ať to tady moc nezdupem,” nabádá je Šéďa.
“Jdeme všichni sborem, za tím prvním,” rýpe Sysel do prvního Blonďáka.
“Tak pěkně v řadě za sebou jako husy, vy kačeny,” organizuje dál Sysel.
“No dovol!” protestují Katka a Káťa, kterých se zneužití slova kačena dotklo.
“Pardon,” omlouvá se Sysel. “Tak teda, vy krůty.”
“To taky ne, tak mi říkají ve škole,” odmítá oslovení Katka.

Na toušické kaskádě je hodně diváků a žádní vodáci. Není divu, peřeje jsou zde divoké a kamenů taky dost. Našel se jen jeden odvážlivec, který tento úsek sjel, ostatní raději přetahují lodě po souši.

Čas ale utíká a Průzkumníci pokračují dál údolím. Cestou používají tzv. trolí řeč, což je Blonďákova vypečená hra. Všichni si ve vlaku napsali 20 slov a teď se dozvěděli, že mohou mluvit jen pomocí těchto dvaceti slov. Opravdu bohatá slovní zásoba. Jediný, kdo může normálně mluvit je Blonďák jako hlavní nejchytřejší trol. Ostatní mají v tomto království inteligenci úředně zakázanou. To trvalo asi půl hodiny.

Průzkumníci pokračují stále proti proudu Vavřince. Mezi malotickým tábořištěm a tábořištěm Oregonu je úsek, kde se nacházejí dvě nízké lávky. Další důvod proč mají mít vodáci na hlavě přilbu. Když vám taková lávka přistane na hlavě, není to nic příjemného. Jeden nešťastník se tam dokonce asi na půl minuty zasekl. Jsou borci, kteří takovou lávku podjíždějí tak, že celou loď naklopí na bok. Někteří ovšem končí nedobrovolně v poloze poloeskymáka, tedy hlavou dolů. Což také není o co stát, protože potok je zde mělký.

Náročný podjezd nízké lávky občas skončil nedobrovolným polovičním eskymákem

Divácky atraktivní jsou brankoviště, která jsou zpestřená o uměle vytvořené peřeje pomocí různých hrázek. Na břehu sedí rozhodčí a počítají doteky branek. Občas přijede někdo, kdo víc než vodáka připomíná živelnou pohromu. To se pak kývají všechny branky a rozhodčí nestíhají počítat.

Vzhledem k časové tísni si Průzkumníci zkracují cestu z Bud na Nouzov přes kopec. Na tábořišti Průzkumníků je celkem klid. Již tradičně zde mají některé lodě technickou přestávku, ke slovu přichází i pumpička. Někteří provlhlí a prochlazení vodáci se dožadují rumu, ale mají smůlu. Marian s Máčkem a Čertem uvažují o tom, že příští rok by tady mohli otevřít stánek s občerstvením. Tady si můžou Průzkumníci konečně trochu vydechnout a najíst se.

Ale to už se zase blíží chvíle odchodu do Hatí na vlak. Marian má jazyk na vestě a raději vyráží napřed, aby se pak nemusel honit. K Průzkumníkům se přidává Baterka, který se byl na tábořišti podívat. Vodáci jsou už skoro všichni pryč. Jedinou atrakci představuje zatopená cesta u statku. Káťa a Sysel se zuly a louži přebrodily.

“Přešly jsme to suchou botou,” mává Káťa botami nad hlavou.
“Ale já mám trny v noze,” stěžuje si Sysel.

Vlak do Kolína jede včas a Blonďák opět zavádí trolí řeč. Baterka chvíli ty nesmysly poslouchá, a pak kontruje tak dobře mířenými odpověďmi, že ani ukecaný Sysel občas nenachází řeč.

Konec dobrý, všechno dobré. Průzkumníci dorazili do Kolína sice unaveni, ale plní dobré nálady.