Existuje videozáznam z této akce [Jedlová]

Pátý zimní tábor Průzkumníků se od těch předchozích čtyřech výrazně lišil. Hrad Tolštejn definitivně přestal poskytovat levné ubytovací služby a byl přestavěn na horskou hospodu, jak tomu bývalo kdysi. Marian tedy s pomocí Starosty zajistil ubytování v chatě Růžena v osadě Jedlová s polopenzí. To už samo o sobě představovalo nebývalý luxus, kterého se Průzkumníkům dostalo snad jen na základně ČTU u Lipnice. Dopadlo to ovšem ještě trochu jinak.

Po ustavení krajů se termíny jarních prázdnin změnily. Kolín na tom vydělal a má prázdniny o týden dříve, než měl mít, tedy 23. února až 1. března. Ukázalo se, že to bylo štěstí, protože tento týden byl co se počasí i sněhu týče nejen vydařený, ale hlavně poslední. Pak se počasí zkazilo a sníh z velké části roztál. Vládce zdejších hor tedy byl k Průzkumníkům milosrdný. Ovšem něco za něco.

V neděli ráno se účastníci zájezdu sešli na pátém nástupišti. České dráhy tentokrát příjemně potěšily opětovným zavedením přímého rychlíku Kolín - Rumburk, takže se nemusí přestupovat. Průzkumníci skládají oknem vagónu lyže do jednoho kupé a nastupují. Tentokrát jede vlakem i Marian, protože nemusí převážet jídlo.

Rychlík se vydává na cestu přesně v 7:10 a cesta rychle ubíhá. Tak rychle, až se Marian diví. Záhy zjišťuje, že když se Starostou dohadoval, aby přijel s džípem na nádraží a odvezl lyže, nahlásil mu čas příjezdu o hodinu později. Ještě že jsou mobilní telefony. Není problém toto nedopatření okamžitě napravit, takže v okamžiku příjezdu rychlíku do stanice Jedlová už je džíp se Starostou a Čertem připraven naložit lyže. To že všichni měli lyže (tedy až na Mariana), byla asi také premiéra.

Hned na začátku Starosta hlásí Marianovi zásadní změnu. Na Růženě onemocněl kuchař, a proto jsou Průzkumníci ubytováni o kousek vedle v Setuze. Marian tomu zpočátku ani nechce věřit, protože Setuza je chata s ubytováním hotelového typu v poněkud jiné cenové kategorii. Cena ale samozřejmě zůstala stejná. Jedinou nevýhodou byla o kousek delší cesta s lyžemi na sjezdovku.

Akce byla tentokrát pojata velkoryse, protože Marian chtěl naplnit kapacitu chaty, takže kromě zimních táborníků tu byli i Šárka a Soptík s dětmi, Šárka a Čert s dětmi (Čert jen o víkendech) a Helča s dětmi. Autem přijel ještě Slon, který odjížděl v úterý pryč.

Po loňských zkušenostech se sněhem Slon vyhnal všechny na lyže ještě v neděli odpoledne, aby si užili, dokud ještě nějaký sníh je. Počasí bylo krásné, ale poměrně teplé, takže se dalo čekat, že sníh bude pomalu ale jistě tát.

Nakonec sníh vydržel celý týden, takže si všichni zalyžovali a začátečníci se za tu dobu naučili lyžovat tak, že jim i mnozí pokročilí sotva stačili.

Marian coby jediný nelyžující se realizoval jako kameraman, i když po stránce reportérské poněkud zklamal, když nezachytil srážku Káti a Toma na sjezdovce a místo toho točil malou Verunku. Co se stalo? Tom doprovázející Verunku při zastavování u lavičky najel do cesty přijíždějící Kátě. Když to zjistil, snažil se jí v poslední chvíli vyhnout, což ale Káťa nečekala, a tak došlo k neodvratnému střetu. Část této kolize ale přece jen zachycena na videu je, i když si toho kameraman při natáčení nevšiml (viz poslední strana).

Nevídaný kousek se vydařil Kokosovi. Průzkumníci se už shromažďovali u lavičky a čekali na poslední opozdilce, aby se společně vydali do chaty.

Kokos se přiřítila po sjezdovce, s výkřikem “Pozor, uhněte!” rozhrnula shromážděné lyžaře a vzápětí ještě ve slušné rychlosti objala velký buk, který na rozdíl od lyžařů odmítl uhnout. Rána to byla pořádná a chvíli to vypadalo, že budou muset Kokose křísit, ale naštěstí to dopadlo dobře.

Zpestřením bylo večerní lyžování na uměle zasněžovaném svahu s umělým osvětlením. Upřímně řečeno, byla to spíš zajímavá atrakce, protože přes veškerou snahu umělé světlo není tak intenzivní, aby dokázalo dostatečně osvětlit všechny nástrahy terénu. A tak se zase padalo.

Nebyli by to ale Průzkumníci, aby se v jejich přítomnosti něco nestalo. Celý areál byl nachystaný na lyžařské závody dorostenců. Nechyběl ani cílový transparent. Právě dojížděly Vejdy a Bára, když silně zafoukal vítr. Necelých pět vteřin po jejich dojezdu náhle vyletěla do vzduchu jedna z ocelových tyčí držících cílový nápis, padla napříč přes svah a celý transparent se snesl k zemi. Naštěstí v tomto okamžiku zrovna nikdo cílem neprojížděl, takže se nic nestalo.

Druhý den se pak šli Průzkumníci na závod podívat. Mnozí bledli závistí při pohledu na malé špunty odvážně brousící svah mezi brankami. Kdo ví, třeba zrovna sledovali některého z našich budoucích vrcholových sportovců.

Bohužel letošní zimní tábor byl nejen ve znamení sněhu, ale také chřipkové epidemie. V Kolíně v době odjezdu právě chřipka zahajovala útok. První obětí, i když nepřímou, se stala Jaruška, která kvůli chřipce tentokrát nemohla jet, protože nedostala volno. V Bille by už neměl kdo prodávat.

Myšáka přivezli jeho rodiče o den později a odvezli Teda, který dostal vysokou horečku. Ukázalo se, že především obě rodiny Darebných si zřejmě chřipku přivezly s sebou, protože hned další den ulehli Áťa, Jeník a Aleš. Lenka zatím odolávala.

“Lenka přežije všechno,” konstatoval Aleš naštvaně.

Jeník a Aleš jeli následující den domů, Átě teplota klesla, a tak zatím zůstala. V průběhu týdne se menší či větší zdravotní problémy objevily téměř u poloviny účastníků. Marian, který měl před odjezdem starost, jestli se zabaví, když nebude moct vařit, se tentokrát uplatnil jako zdravotník.

Pro Helču si v pátek musel přijet z Kolína Olda s Bobrem, protože díky chřipce nebyla schopná řídit. Vzali s sebou i Káťu s Bárou a Lenku, která navzdory Alešovu tvrzení také nepřežila.

“Co s tím,” krčí rameny Marian. “Jako ve starověké Spartě. Když někdo onemocněl, hodili ho ze skály.”

Sám už však také popotahuje, ale teplotu si raději neměří. Co kdyby ji opravdu měl.

V pátek už ani lyžovat nešli. Sjezdovka byla vydřená a i když vlek ještě jezdil, nikomu se nechtělo plýtvat zbylými silami. Vydali se tedy podívat na Tolštejn, aby na vlastní oči viděli, jak to teď zde vypadá.

Zvenku se na první pohled téměř nic nezměnilo. Bouda působí stále stejně ošuntělým dojmem a jen bystrý pozorovatel si povšimne, že tu chybí dřevěný ochoz a některé další drobnosti, například venkovní suché záchody. Další změnou je nová stříška nad vstupními dveřmi, která však vypadá šitá horkou jehlou, zřejmě jde o provizorium. Není divu, nový nájemce je tu teprve od podzimu.

Pokud však pamětník vstoupí dovnitř, rázem se ocitá úplně jinde, než očekával. Je tu jedna velká prostorná místnost, která vypadá, jako by tu byla odjakživa. Jen sada dokumentárních fotografií prozrazuje, že za tím vším jsou dny náročné práce. Podlahy, stropy i příčky jsou nové, takže se jen velmi těžko odhaduje, jak to zde vypadalo dříve. Uvidíme, jak se bude přestavba vyvíjet dál.

Při zpáteční cestě si Průzkumníci již tradičně párkrát sjeli po zadku sjezdovku Na mezích a to byl konec zimních radovánek.

Přišla sobota, Starosta odvezl lyže a batohy na nádraží a rychlík odvezl Průzkumníky do Kolína. Doufejme, že za rok proběhne zimní lyžování bez chřipkové epidemie. Že by to byla daň za nezasloužený luxus?