Existuje videozáznam z této akce [Šumperk]

Ve dnech 4. až 6. dubna 2003 se Průzkumníci vypravili až do podhůří Hrubého Jeseníku. Nad Šumperkem na úbočí kopce Lovák má klub Delaware z Bludova, se kterým se Průzkumníci seznámili díky uzlařské regatě, svoji chatu.

Pátek
V pátek odpoledne Průzkumníci nastoupili do rychlíku směr Morava a vydali se na cestu. Údiv vzbuzuje Koko, která je oblečená, jako by jela na diskotéku do vedlejší vesnice (prý je to oblečení jen na cestu). S tím kontrastuje například Šéďa, který je vybaven zimní bundou a zdůvodňuje to tím, že se jede do hor a čeká se výrazné ochlazení. Po těchto slovech někteří trochu znervózněli, protože dosud netušili, kde vlastně Šumperk leží.

Vlak je tradičně plný, takže na mnohé zbývá místo v chodbičce na stojáka. Hned po odjezdu začalo být jasné, že cesta nebude bez problémů. Rychlík zastavil už u lihovaru a stál. Práce na koridoru jsou opět v plném proudu. Jak dlouho ještě? Po průjezdu dvou rychlíků z protisměru se vlak dává do pohybu a míří do Pardubic. Lokomotiva se činí a na hotové koridorové trati zvyšuje rychlost až k 160 km/h. To se příliš nezamlouvá vagónu, v němž Průzkumníci cestují, protože začíná být značně nervózní a celý se třese.

V Ústí nad Orlicí má rychlík smůlu. Díky zpoždění musí před sebe pustit dva expresy, kterým vlastně celou dobu razí cestu. Zpoždění dosahuje 25 minut. Situaci psychicky nevydržel jeden starší pán a huláká na celé kolo, že jestli mu v České Třebové ujede přípoj do Brna, někdo si to vypije. Pak ještě vynadal výpravčímu, který přišel vlak vypravit.

“Děkujeme, mějte se pěkně,” volá Káťa na otráveného výpravčího a snaží se mu tak zlepšit náladu.

Vlak opět kličkuje po staveništi a zanedlouho je v České Třebové. Vzteklý pán ještě něco huhlá a hrne se ven. Na vedlejší koleji čeká vlak do Brna.

“Bodejť by ti to ujelo,” prohodil za ním Šéďa.

V Zábřehu na Průzkumníky čeká motoráček do Šumperka a tam už jsou uvítáni Tomášem a Vojtou z Bludova. V jejich doprovodu se vydávají na cestu večerním Šumperkem do kopců. Cestou jsou svědky jedné zajímavé náhody. Z kola auta projíždějícího křižovatku náhle odpadává poklice a s rachotem se kutálí na chodník. Řidič si toho vůbec nevšiml. Možná si spíš oddechl, že mu na autě konečně něco přestalo drnčet.

Do chaty dorazili už za tmy. I tak bylo zřejmé, že na několika místech ještě leží sníh. Byli opravdu v horách. Kluci ve svitu baterky staví stan, v chatě se roztápí americká kamna, která nejdříve mocně kouří, ale pak už dobře hřejí. Zatímco se všichni ukládají ke spánku v chatě nebo ve stanu, Blonďák a Tom jsou tvrdí a jdou spát ven. Mají ale smůlu, uprostřed noci je vyžene sněhová vánice. Co se také dá čekat od aprílového počasí.

Sobota
Ráno je okolo sněhový poprašek, ale roztrhanými mraky už proráží sluníčko a sníh rychle taje. Jaro je tady. Průzkumníci se svými dvěma průvodci se vydávají na cestu do Velkých Losin. Občas je sice zkropí nějaká ta přeháňka, ale celkově není počasí špatné a otepluje se. Některá odvážnější děvčata se dokonce vyletňují do triček, i když na horách na obzoru leží sníh a na nedalekém Pradědu se ještě lyžuje. Takhle nějak asi vypadá léto u polárního kruhu.

Nedlouho po poledni došli na místo zvané Samota, kde se nachází zdejší základna ČTU. Horký čaj přišel všem vhod, protože počasí se začalo kazit. Deště jsou častější a ochlazuje se, jakoby přicházel podzim. Přeháňky naštěstí nejsou ještě příliš silné a Průzkumníci scházejí z kopců do Velkých Losin. Cesta vede úvozem a tvoří jakousi U-rampu. Průzkumníci sbíhají dolů, jakoby jeli na skateboardu po rampě. Někteří u toho spíš než skejťáky připomínají opičáky prchající ze zoologické zahrady.

V zámecké zahradě u jezírka jsou lavičky, na nich se usadily Káťa a Zuzka a opalují se se zavřenýma očima. Šéďa, když šel okolo, se u nich zastavil a začal je natáčet. Káťa řekla Zuzce:
“Ty ho vidíš?”
“Ne,” řekla Zuzka se zavřenýma očima.
“Já taky ne, už tam třeba nestojí.”

Stál tam a záběr je to pěkný.

Děvčata si u zámku hrají na princezny a házejí si s míčem. Vzhledem k tomu, že ani jeden z vedoucích není král a hlavně se nepočítá mezi bohaté, je sportovní vložka předčasně ukončena a okna i fasáda zámku jsou uchráněny před zkázou.

Po prohlídce zámku se Průzkumníci přesouvají do zdejšího muzea výroby papíru. Ve Velkých Losinách je totiž stále fungující výroba ručního papíru. Mezi odběratele patří dokonce i britský královský dvůr. Průzkumníci si tak mohli ověřit, jaký je rozdíl, když se ruční papír vyrábí v polních podmínkách a když ho vyrábějí odborníci.

Pak Průzkumníci odjíždějí vlakem do Šumperka. I tady je jedna zvláštnost. Trať je totiž soukromá. Motorový vůz, který jinak známe například z tratě z Kolína do Ledečka, se liší tím, že na sedadlech jsou barevné potahy. Průvodčí má zelený oblek a připomíná spíše vodníka Česílka. Netočí kleštičkami, ale lístky připomínající vstupenky do kina podepisuje propisovačkou.

V Šumperku začíná vytrvale pršet a podzim se tak dostává do poslední fáze. Cesta na chatu, i když probíhá částečně autobusem, není nic příjemného.

Jako večerní program Záškrt organizuje proces s čarodějnicemi, což bylo v této oblasti svého času zvykem. Závěrečná část procesu s Blonďákem má proběhnout venku, ale tam se zrovna žení snad všichni čerti s čarodějnicemi dohromady. Zuří sněhová vánice a zima se definitivně ujímá vlády. Čtvero ročních dob se uzavírá. Tu noc se všichni směstnali do chaty.

Neděle
Ráno bylo všude bílo jako v pohádce. Průzkumníci se sbalili a vyrazili do Šumperka na vlak. Nevíme už, kdo dostal cestou ten bláznivý nápad, že by se dalo ze zasněženého kopce jet na pouzdře s kytarou, které nesl Tom v ruce. Jisté je, že Tom kupodivu souhlasil a hned to vyzkoušel. Kytara si to nenechala líbit a Tom ujel sotva metr. Pak se pouzdro zapíchlo do svahu a Tom skončil pod svahem. Jeho “milenka” ho pěkně vypekla.

Zpáteční cesta proběhla už bez problémů a s minimálním zpožděním.