Azimutový závod je neodmyslitelnou součástí každého tábora. Nebylo tomu jinak
v roce 2001. Nikdy ale není tento závod stejný, protože se vždy liší jak trasa závodu, tak podmínky.
Někdy je to závod technický s důrazem na práci s buzolou, jindy je to závod spíše likvidační se
záměrem donutit závodníky, aby si sáhli do svých dosud nedotčených rezerv.
Tentokrát stavěli trať Slon a Tom, takže si lze domyslet, jaké variantě byli
nakloněni. Protože bylo teplo a slunečno, rozhodli se, že je třeba závodníky pravidelně osvěžovat. Výsledek
měl hodně společného s Velkou Pardubickou Cross Country. Trasa začínala tradičně v jídelně a
mířila po schodech na val (Irská lavice), odtud přes úvoz (Taxisův příkop) po horní louce do vavřineckého
lesa a zpět do církvického lesa přes nesčetná množství houštin (Zahrádky), dolů k rybníku, okolo
celého rybníka, potom přes náhon (Malý vodní příkop) zpět do lesa a do tábora. To byl první okruh společný
pro všechny kategorie. Druhý okruh pro starší kategorie začínal obávaným skokem přes Vavřinec známým
z tábornického desetiboje (Velký vodní příkop) a pak už se závodníci uklidňovali pobíháním po lese
zpestřeným závěrečným během polosuchým korytem potoka (Hadí příkop).
Když se ti dva stavitelé vrátili, tvářili se tajemně a ujišťovali každého, že
když bude mít štěstí, tak se neutopí. Před startem už tedy bylo všem jasné, že po dokončení závodu budou
mokří minimálně k pasu. Někteří to přijali odevzdaně, jiní se rozhodli, že si to máchání patřičně
užijí.
„Uhněte mi z cesty!“ huláká Lucka.
Slon už odpočítává poslední sekundy.
„Já se bojím,“ hlásí Lucka a vyráží na trať.
Každých pět minut se do lesa noří závodník s buzolou, tužkou a papírem.
Nikdo neví, kdy se zase vynoří, protože azimutový závod dokáže mnohé řádně potrápit. Není výjimkou, že ten,
kdo umí dobře zacházet s buzolou, předběhne během závodu i víc než deset takových, kterým se nedaří.
Ti se pak obvykle sdružují do skupin a snaží se za někým vyvézt.
Zatímco závod už je dávno v plném proudu, u rybníka je klid. Tom,
jako správná pobřežní hlídka vybavený nafukovacím záchranným kruhem a tmavými brýlemi, má za úkol hlídat
bezpečný přechod Malého vodního příkopu, který je na místě, kde náhon ústí do rybníka. Bývala tu lávka, ale
už není.
Přibíhá Bětka. Hledá vhodné místo k přebrodění a pak si začíná vyhrnovat
nohavice.
„Já bych si to ani nevyhrnoval, to nemá smysl,“ radí Tom.
Má pravdu, uprostřed náhonu voda Bětce sahá téměř k pasu. A co teprve
Lucka. Ta když o chvíli později skočila do náhonu, voda ji vyšplouchla až k ramenům.
Mezitím se ale u rybníka dějí neuvěřitelné věci. Jeden azimut je přímo
na stavidle a ukazuje šikmo přes rybník na jeden ze stromů na jeho břehu. U stavidla jsou Kokos a
Kamča a zaměřují azimut. U rybníka se sluní několik domorodců. Zatím ještě moc závodníků neproběhlo,
a tak jsou obě děvčata středem pozornosti. Vzápětí však očití svědkové úžasem oněměli, protože Kokos
předala Kamče buzolu, papír a tužku, skočila šipku do vody a plavala šikmo přes rybník podle naměřeného
azimutu. Zřejmě usoudila, že když má být mokrá, tak pořádně, aby to stálo za to. Nikdo něco podobného za
celou historii azimutových závodů nepamatuje a Slon tomu vůbec nechtěl věřit. Když ji ale v prostoru
cíle uviděl mokrou od hlavy až k patě, uvěřil.
Cedule před Velkým vodním příkopem, tedy Vavřincem, je za jídelnou na platě.
Kokos zaměřuje azimut, pak se vrací zpět do jídelny, rozbíhá se a skáče. Dopadá doprostřed potoka, ale to
už je stejně jedno. Přihlížející diváci oceňují její výkon.
Jak to nakonec všechno dopadlo? Petronela nedala nikomu šanci a zvítězila
v bezkonkurenčně nejlepším čase. Kocouři příliš neváleli, zejména ti starší. Jedině Bingo, který
v této kategorii startoval poprvé, si zaslouží pochvalu. V každém případě ale tento azimutový
závod vstoupil do dějin jako první závod, při kterém se podle azimutu i plavalo.
|
Lucka startuje plná energie
První cedule azimut
Ted měří azimut
Vejdy měří první azimut |