V Americe se stalo laso symbolem do, kdy táhli do západních pustin první přistěhovalci, říkalo se jim the pioneers – pionýři. Zapřahali vozy nebo stepní krávy do vozů krytých plachtou, sedali na koně a muly, a když se někde usadili, začali zakládat stáda. Laso se pro ně stalo tak nezbytným nástrojem jako sekera nebo pila. Laso přitom není americkým vynálezem. Už jeho název je ze španělského slova el lazo, smyčka. Letící smyčka, která obletěla svět. Mezi chytáním do lasa a kroužením je jasná hranice, tak jako mezi dlouhým lariatem a krátkým spiningem. Také lariat dlouhé lano se smyčkou pro chytání dobytka na pláních má španělský název – la rareta. Spiningu ponecháme americký název (spin = točit).

Před touto otázkou stáli prérijní indiáni už v dobách, kdy pletli první provazy z žíní koní ukořistěných Španělům. Konopné, bavlněné nebo sisalové vyrobit nedovedli. Viděli přitom co svedou španělští jezdci s lasy nejen v boji, ale také na lovu. Lasa z koňských žíní nebo lidských vlasů, jsou pravděpodobně nejstarší na světě. Na provazy z lidských vlasů asi bylo dost materiálu v dobách, kdy lidský skalp byl nejběžnější kořistí. Za černý skalp zabitého indiána platili Američané až $10.
Házecí lariat je jedenáct až patnáct metrů dlouhý, pokud možno skvrnitý, s jedním pramenem barevným, ty jsou nejkvalitnější a také nejdražší. U nás se spokojíme s horolezeckým lanem (9 – 12 mm).
Spinning má být dlouhý pět až šest metrů, ovšem pro různé triky a figury volí mistři kroužení spiningy různě dlouhé, silné, ohebné a těžké. Z vlastní zkušenosti doporučuji pro začátek spining kratší cca. (4,5 – 5 m) buď z horolezeckého lana nebo z cenově snadno dostupného pracovního lana (9 – 12 mm). Pracovní lano má výhodu pro menší či slabší děti (je mnohem lehčí než horolezecké) a při delším tréninku méně bolí ruka, kterou točí.
Jaký zvolíme materiál pokud se chce vážně o tento obor práce s lasem zabývat? Můžeme-li si dovolit manilskou bavlněnou přízi, která ze vyrábí v Americe můžeme si být jisti, že máme podle tradic a zkušeností to nejlepší. Pokud tuto možnost nemáme co zvolit? Konopí, len, mexický sisal či moderní silon?

Lněná lana

jsou velmi vzácná.

Konopný provaz

více tuhne než bavlněný, dřevění když ho dost pilně nenakrucujeme nebo dost nepropouštíme mezi prsty ruky, kterou točíme, kruh vadne, až zamrzne a spadne na zem. Je citlivý na vlhkost a mokrý ztvrdne. Snadněji do něj vniká nečistota a prach. Na dnešních farmách mají většinou konopné provazy, když zvlhlou rozvěsí je na volném povětří (ne někde nad kamny či ohněm) a když vyschnou propráskají je (viz. obr. 1) aby se z nich dostal prach a nečistoty. Pak je otřou vlhkým hadrem a stočené je pak pověsí někam do sucha. V žádném případě by neměli ležet někde v mokrém či suchém prostředí (někde na zemi v trávě apod.).

obr. č.1

Sisal

vlákno z mexické rostliny agáve, zvané maguey. Sisalové provazy dobře vzdorují hnilobě, a najdete je proto na lodních palubách a v přístavních skladech Na práci s dobytkem se nedoporučují, ve vlhku trochu zdrátovatí, ale nedají na ně dopustit artisté a varietní umělci a mistři rodea. Drží totiž tvar smyček, kruhů a kroužků. Spining se dobře vede a lariat je velmi přesný. Sisalové provazy se vyrábějí ručně, mají čtyři prameny s jsou poměrně levné. Kožená lasa najdete ve Střední Asii nebo Střední a Jižní Americe, bavlněná, konopná a sisalová v zemích někdejších kovbojů, nad řekou Rio Grande de Norte.

hlavní | následující