CESTA KOLEM SVĚTA s C. K. Lomoz

Letošní celotáborová hra měla dramatický úvod. Již na vánoční besídce se objevil agent cestovní kanceláře Lomoz a nabídl nám velice výhodnou cestu kolem světa. Mnozí táborníci začali propadat panice, že jinam než do Nouzova nejedou. Situace se přiostřila v květnu, kdy se v klubovně objevily žádosti o cestovní pasy. To už skoro nikdo nepochyboval, že se jede do světa. Dokonce o tom nepochybovali ani někteří z rodičů.

Na tábor, který se konal od 7. do 28. července  odjíždíme zájezdovým autobusem od kolínského nádraží včetně anglicky mluvící průvodkyně. Rozdány jsou cestovní pasy a členové zájezdu se v nich dočítají, že se staly členy rodin Homolkových, Smolíkových, Hujerových a Novákových.

Již za Nesmění nás čeká milé, nemilé překvapení v podobě celní kontory. Stojí zde automobil a čtyři celníci, kteří zastavují náš autobus a kontrolují jej. Speciálně vycvičený pes nalézá u Klavíďa pytlíček s bílým práškem. Klavíďo je bez milosti v poutech odvezen. Nakonec se naštěstí prokázalo, že v pytlíčku byl jen puding a Klavíďo si tak chtěl udělat oko u našich kuchařek.

Náš cestovní autobus se mění v kouzelnou loď SM Lomoz, kterou řídí stroj času, který nás může přesouvat nejen v prostoru, ale i v čase. Nyní se podívejme, kam nás všude zanesl.

RUSKO

První zemí, do které se naše loď SM LOMOZ zavítala bylo Rusko a my se mohli seznámit se tradiční ruskou hrou "GORODKI". Jednotlivé rodiny sehráli o body do celkového hodnocení turnaj v této pro nás neobvyklé hře. Pochopit pravidla nebylo zas tak těžké, ale strefit se 1 m dlouhou dřevěnou holí do 30 cm dlouhých polínek, ze kterých byly postaveny jednotlivé figury již byl problém o něco větší.

V podvečer před odjezdem jsme sehráli ještě jeden exhibiční zápas děti proti vedoucím a jak to dopadlo? Zkuste se někoho zeptat. Průběh celého zápasu byl především na straně vedoucích více než emocionální.

ČÍNA

Návštěva Číny se nemůže obejít bez prohlídky největší stavby světa, která jediná je vidět i z kosmu - Čínské zdi. Úkolem jednotlivých rodin bylo vyzkoušet si, jakým způsobem byla tato zeď stavěna. Podle plánku bylo třeba postavit 1 metr dlouhý 40 cm široký úsek zdi, bez použití jakýchkoliv měřících pomůcek. Hodnotila se estetika, funkčnost a posléze byla sehrána hra demonstrující boj o čínskou zeď.

Takže pozor, pokud někde v okolí Nouzova zakopnete u prostře lesa o hromadu kamení, nemusí to být jen tak nějaká hromada, ale může to být Čínská zeď.

ANGLIE

Noční přesun do Anglie nebyl pro nikoho z cestujících nijak obtížný a my se ocitli přímo v srdci fotbalového šampionátu a jednotlivé rodiny se tak mohli zúčastnit MS světa ve fotbale. Hrálo se 2 x 7 minut a bylo vidět, že mnohé z děvčat kopou do míče asi tak jednou za rok. Celý turnaj byl zpestřen sázkami na vítěze turnaje.

FRANCIE

Rychlý večerní přejezd do Francie o pár set let zpět se nám stal, jak později uvidíte osudným. Náš zájezd se dostává přímo do vřící Francie, kde vrcholí občanská válka. Celý zájezd je nucen nocovat mimo tábor, aby se mohl zúčastnit tajné svatby a posléze velkého krveprolití.

BORNEO

Díky porouchanému stroji času, jsme sice podle plánu dorazili na Borneo, ovšem nepřistáli, tak kde si vedení představovalo, nýbrž u prostřed pralesa mezi domorodci.

Zásoby jídla nám docházejí a jsme nuceni s domorodci vyjednávat a získat tak čas na to, aby náš strojník mohl opravit stroj času. Domorodý náčelník si za mouku žádá dary pro své božstvo, ale nic z našich věcí se mu nelíbí. Jsme tedy nuceni vyrábět dary z přírodního materiálu a ty pak s domorodci směňovat za jiné.

Domorodé obyvatelstvo jak Církvice tak Vavřince nebylo nijak štědré, a tak museli cestovatelé dlouho obcházet jejich příbytky než něco vyměnili. Za dary, které pak náčelník obdržel dal našim cestovatelům mouku, ze které jednotlivé rodiny vyráběly ne vždy chutné, ale v každém případě poživatelné placky.

Nejlépe se předvedla rodina Homolkových, která dokázala v dešti rozdělat oheň na jednu jedinou sirku a v nejkratší době vyrobit nejchutnější placky.

ALJAŠKA

Sever Ameriky bez psích spřežení by si snad ani nikdo nedokázal představit. Rodiny vyrábějí saně pro závod psích spřežení. Důmyslnost jednotlivých strojů někdy předčila i představivost vedoucích. Snad i Smolíkovi později v závodě pochopili, že je rozdíl mezi 15ti hřebíky 50 mm a řekněme třemi délky sto.

Do závodu psích spřežení, který se konal nahoře v lese nad srubem nastoupily všechny čtyři rodiny s obrovským odhodláním. Pravidla byla jasná, trať si předem smí prohlédnou pouze mašér (řidič saní), kterýž to během závodu nesmí ze saní vypadnout. Psi tvoří zbytek rodiny. Průběh závodu byl tak trochu zklamáním, o to zas věští srandou pro diváky. Žádné ze saní nedojely do cíle neb se rozpadly na trati nebo z nich mašér vypadl.

Jedna situace byla více než kuriózní. U jedněch saní se přetrhl postroj a běžící psi ani nepostřehli, že již za sebou své sáně dávno netáhnou.

PERU

V peruánský horách bylo vždycky velké množství drahých kovů. Rodiny tedy zkouší své umění v hledání stříbra, které představují kameny se stříbrnou tečkou (což ovšem oni neví) roztroušené v 300 metrovém úseku potoka. Aby nebylo jejich hledání tak jednoduché, byl jejich pohyb stížený jedovatým plynem, který představují vedoucí s vodními pistolemi. Pokud byl zlatokop, který nemá na hlavě masku zasažen umírá na následky otravy.

Zlatokopové museli volit mezi dvěmi možnostmi. Buď budu mít na hlavě masku a přehlédnu hodně stříbra, protože přes masku je špatně vidět. Nebo si budu masku sundávat a riskovat, že mě jedovatý plyn zasáhne, ale možná toho více najdu.

MAROKO

Jak to vypadá, když putuje karavana pouští jsme mohli poznat při další zastávce nyní na africkém kontinentu. Oázy představovaly pytlíky s vodou z  nichž odkapávala voda. Úkolem členů karavany bylo plazit se s kelímkem mezi čtyřmi oázami a snažit se nabrat, co nejvíce vody a navíc urazit předepsanou vzdálenost.

Výpravy musí řešit kompromis, zda nejdříve urazit předepsanou vzdálenost a potom teprve čerpat vodu a riskovat tak, že mezitím oázy vyschnou.Či nejdříve načerpat vodu a pak zas mít stížený pohyb s kelímkem plným vody.

Nakonec to dopadlo tak, jak nikdo nečekal. Oázy vyschly a všichni zemřeli žízní. Hodnotilo se tedy, kdo načerpal více vody. 

SENEGAL

Závod Paříž – Dakar je jednou z nejznámější a nejdelších rallye světa. Náš zájezd se zúčastnil letošního ročníku. V první části si rodiny postavily své závodní vozy, které musely splňovat následující podmínky: vůz musí unést 1 člena rodiny, kola tvoří další čtyři lidé, k vozu musí být napevno přidělána 1,5 l plastová láhev jako nádrž.

Závod samotný spočíval v tom, že vozy projížděly vytyčenou trať, kde na určených místech odlévaly palivo ze svých nádrží. Při odlévání paliva nesměl řidič slézt z vozu a technici se snažili, aby palivo bylo odlito, co nejpřesněji. Každá odlitá kapka navíc mohla později chybět.

Tak jako již tradičně se našemu zájezdu nedaří a ani jeden z vozů nedojel až do Dakaru, všem došlo palivo na předposlední kontrole.

EGYPT

Při návštěvě Egypta a prohlídce pyramid se nám nechtěnou náhodou podařilo rozhněvat tamní bohy. Vyrábíme tedy pro jejich usmíření dary s dávnými motivy z keramické hlíny. Večer je jdeme položit při sledování tajemného světla k patám pyramid.

TEXAS

Severní Amerika a Indiáni patří neodlučně k sobě. Náš zájezd se ocitá v situaci, kdy je nucen sledovat Indiány. Cesta je složitá, a proto si rodiny s sebou berou různé nářadí a nástroje, které považují za vhodné. Nikdo předem nevěděl, co se bude dělat a co bude potřebovat. Cesta je značena malými oblázky ve tvaru pyramidek. Za každý nesplněný úkol přišla rodina o několik svých členů, a tak na nesení zbylého materiálu zbývalo stále méně a méně lidí.

Nesplnit úkol nebylo nic složitého. Stačilo si třeba nevzít vzduchovku a úkol, který ji vyžadoval nebyl splněn. Což může nejedna z rodin  potvrdit.

INDIE

Do Indie vyplouváme lodí z Portugalska, v době obchodních cest pro koření. Prvním úkolem bylo postavit loď. Což představovalo vztyčení stožárů a sešití plachet. Tento úkol dal nejedné rodině zabrat. Samotná plavba byla dlouhá, úmorná a prověřila posádky zcela dokonale. Za 30° vedra musely překonat více jak 300 metrovou vzdálenost na 12 špalících o průměru 20 cm. Samotné přistání v Indii ještě nebylo vítězstvím.

Čekal nás ještě sběr koření, které viselo na stromech v lese. Jedinou možností jak se k němu dostat byly 4metrové  tyče, po nichž mohl jeden z rodiny vyšplhat a podle vůně poznat, které koření na daném stromě je. V této části se hodnotil počet správně poznaných koření.

V závěru čelíme bouři a stavíme si pevná obydlí. Kameny na jejich stavbu musíme dovalit do míst našich staveb. Kameny představovaly čtyřstěny o hraně 2 metry z tyčoviny, které bylo nutné provalit lesem po předem určené dráze.

Když už jsme si mysleli, že máme vyhráno, přišli domorodí Indové a vyhnali nás po prohrané bitvě zpět do Portugalska. Takže nic, moc zdařilá návštěva, ale dobrodružství jsem zažili mnoho.

ČESKO

Na konci zájezdu se naše loď SM LOMOZ vrací zpět do Čech. Vedení zájezdu se rozhodlo zničit stroj čas. Během zájezdu nám bylo nejednou vyhrožováno různým nekalými živly, abychom jej v dobrém či zlém vydali. Vzhledem k tomu, že jsme si byli vědomi, jak lze stroje času zneužít, rozebrali jsme jej a během dvoudenního výletu jednotlivé části stroje ukryly na různých místech Čech. Plánky s místy, kde jsou ukryty jednotlivých částí byly pečlivě uschovány, kdyby byl stroj času někdy později pro záchranu lidstva potřeba.

zpět