Chtělo by to tábor nějak efektně zakončit, dumali vedoucí. Někteří nadhodili myšlenku opakovat diskotéku, která byla před dvěma roky velice úspěšná. Většina však byla proti.
“Tohle je přece kovbojskej tábor,”
prohlásila rezolutně Jaruška. I ostatní vedoucí se nechali slyšet, že jednou to brali jako recesi, ale opakovaný vtip přestává být vtipem. Zastánci tanečků se však nevzdali a nadhodili, že by se mohl zkusit countrybál.
Nakonec se rozhodlo, že countrybál bude, ale bez magnetofonu, tedy s živou hudbou. Kytaristé, tedy Buggy, Lucie a Petr dostali za úkol dát dohromady repertoár aspoň na půl hodiny. Buggy za pomoci Lucie sepisuje seznam písniček, které aspoň vzdáleně připomínají country a dá se na ně něco tancovat.
“Napíšu si, jestli je to valka nebo polčík,” nenechává Buggy nikoho na pochybách, že v tanečních byl pilným žákem.

Někteří vedoucí zkouší různé country figury, aby mohli dětem aspoň něco předvést. Je neděle po návštěvním dnu, práci si organizují děti sami (den bez vedoucích), a tak Slon po snídani velí přesun do lesa a zahajuje taneční trénink. Před obědem se Jaruška a Šéďa vracejí z hledání vhodného místa pro dvoudenní výpravu. “Pojďte se podívat nahoru, tam je děsná legrace,” láká je Tomáš. A skutečně. Čtyři dvojice nacvičují taneční figury, a protože momentálně chybí jedna dívka, zaskakuje Buggy.

“Jaruško, chybí nám jedna holka,” láká ji Slon.
“Já za chvíli přijdu,” řekla Jaruška a už se raději neukázala.

Právě se nacvičuje figura, kdy se partnerky postupně vyměňují. Chvíli to funguje, ale po chvíli zůstane Buggy stát stranou lichý a nikdo ho nechce.

“Kdo by stál o takovouhle ženskou,” neodpustil si Kuba.

Následuje krátká přestávka. Buggy začíná mít deprese z toho, že ještě neumí všechny písničky, co si napsal do seznamu.

“Tak zkoušej,” poradila mu Lucie.
“Jak můžu zkoušet na kytaru, když tady pořád sedím a tancuju,” brání se zmatený Buggy.

Páteční večer, poslední večer tábora se blíží, panika narůstá. Obzvlášť u některých vybraných jedinců. Ostatní to berou buď s klidem (nějak to dopadne) nebo se smutkem (škoda posledního večera).

Náhle se na splavu objevuje maskovaná postava a vzápětí přichází Tom.

“A je to v suchu,” konstatuje Šéďa spokojeně a s ním si oddychli i ostatní.

Výborný a hlavně nebojácný kytarista je tu, takže bál může začít.

Začíná se písničkami z Buggyho seznamu. První jdou na parket vedoucí, pak postupně přitahují i děti. Až na pár výjimek si dají říct a už to jede. Šéďa točí a Jaruška pilně fotografuje, aby i příští generace věděly kdo s kým (za kolik už vidět není).

A je na co koukat. Slon jakožto studovaný pedagog učí své partnerky dobrým mravům, například to, že po tanci mají přijmout rámě partnera a nechat se odvést na místo a ne zděšeně utéct pryč. Určitý výškový rozdíl mezi tanečníky vyřešil Ještěr po svém. Vzal Petronelu do náruče a točí se s ní po parketu. Mladí chlapci pochopili countrybál po svém a svíjejí se v koutě v rytmu sbíječky.

Následuje předvedení tanečních figur, jak je vedoucí nacvičili. Bylo to krásné a dojemné, i když chvílemi trochu zmatené, ale rozhodně to byl zážitek.

“Chybí mi člověk!” ozval se náhle Slon uprostřed tance.
“Tak tohle jsme čtyři hodiny v lese trénovat nemuseli,” konstatuje nakonec Kuba.

Dále pokračuje volná zábava. K hudebníkům se připojuje Šéďa s flétnou. Jaruška ještě občas fotografuje a vyhání dosud sedící děti na parket. Lassemu se nejdřív vůbec nechtělo, ale teď se mezi tanečníky pohybuje s ladností dřevorubce. I mnozí další působí dojmem, že tančí sice strašně, ale strašně rádi. Hudebníci se střídají, aby si také mohli skočit. Po mnoha letech bere do ruky kytaru Mák a dokazuje, že to ještě nezapomněl.

“Jé, tyhle akordy znám,” raduje se.

Marian se pasoval na zpěváka kapely a vybírá ze zpěvníků písně známé i méně známé. Zanedlouho se ukazuje, že důvod jeho začlenění do kapely je poněkud jiný. Marian odmítá jednu krásnou dívku za druhou, a že prý nemůže tancovat, protože musí zpívat. Přemluvila ho téměř násilím až skoro kluk Káťa.

Postupně se hraje tak říkajíc od Bacha po Vlacha. Tedy zrovna tihle dva autoři zde sice zastoupeni nebyli, ale samozřejmě došlo na nestárnoucí Olympic, ba dokonce se tu objevila i jedna skladba od R.E.M.

Pravé orgie však nastávají, když Tom a Šéďa dávají k lepšímu lambadu. To se nedá popsat, to se musí vidět. Hříšný tanec hadr.

“Nech toho, táta se kouká,” uklidňuje Verča partnera. Těžké chvíle pro otce Mariana.

Šéďu už zebou prsty, a tak odkládá nástroj a jde se zahřát tancem. Při polce s Jaruškou zjišťuje, že jeho hlavní zbraň, hudební sluch, díky které drží rytmus, totálně selhává, protože skoro nic není slyšet. Nicméně účel, tedy zahřátí, byl splněn. A jede se dál, čas utíká a půlnoc už je dávno pryč. Postupně zůstává jen pár vytrvalců, kterým Tom hraje k poslechu. Končí až kolem čtvrté hodiny ranní. Všichni jdou spát spokojeni. Byla to dobrá párty a stačilo docela málo.

Skupinové tance ozářené bleskem Jaruščina fotoaparátu.	Ještěr tancuje s Petronelou v náručí.

Skupinové tance ozářené bleskem Jaruščina fotoaparátu.	Ti nejmladší tančí v rytmu sbíječky.

Omluvte prosím kvalitu u těchto obrázků, které mají především reportážní hodnotu, ukazují milosrdné přítmí, které zde panovalo.

zpět