3. Akta X po našem

Psal se rok 1976, jeden rok po odchodu pana Mokrého, který pokračoval v dosavadní činnosti s novým o něco menším oddílem. Průzkumník se začal podstatně více orientovat na přírodu. Nicméně úspěšná Rena nebyla zapomenuta.
Celá hra v roce 1976 začala již v Kolíně, kde do místního muzea docházeli někteří členové oddílu (např. Márty, Máček) do archeologického kroužku. Po domluvě s jejich vedoucím byli tito členové oddílu v kroužku informováni, že tábor v Hryzelích leží v místě středověkého hradiště (což byla pravda), které mělo obranný charakter, a proto se tam neprováděly žádné vykopávky. Předpokládalo se totiž, že se tam nenajdou žádné kulturní památky. Jestliže tedy mají chlapci chuť, tak až budou na táboře, ať se po hradišti trochu porozhlédnou a kdo ví.

Na táboře hned vznikla průzkumná archeologická skupina, která v době osobního volna za doprovodu některého z vedoucích podnikala výpady do okolí. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se tento tábor měl nějak lišit od ostatních. Až jednou přiběhli archeologové do tábora, že našli dřevěnou skříňku, ve které byl nějaký spis psaný švabachem na ručním papíře. Události začaly nabírat spád. Na listině stálo, že byl jakýsi Jan Coubal, který hlásal, že naši Zemi navštívili v dávných dobách mimozemšťané. Ti naučili naše lidi lecčemu užitečnému. Zanechali pak prý po sobě zprávu, která je ovšem chráněna tak, že kdo se proti této ochraně nedovede bránit, zahyne.

Tuto skříňku vyrobili vedoucí již před rokem a zakopali do země, aby dostala patinu. Listina pak byla z ručního papíru, který rovněž sami vedoucí vyráběli. Jména v této listině uvedená byla pravá a byla vybrána z kroniky vesničky Dolní Kruty, blízko které tábor stál. Příběh sám byl samozřejmě smyšlený. Zprávu se táborníkům podařilo rozluštit během dvou dnů, přestože se očekávalo, že jim to bude trvat nejméně týden. Další nepříjemností pak bylo, že jeden z nálezců při pohledu na skříňku prohlásil, že je sbita strojními hřebíky. Znamenalo to v noci všechny hřebíky vytáhnout, spilovat do hladka a do čtverečků a druhý den tvrdit, že se zřejmě přehlédl.

Táborníci tedy hledali poselství. Tím byla čtyři mosazná pouzdra ve tvaru šestiúhelníkových hranolů, přičemž v každém z nich byla stočena průhledná fólie, na které bylo vyobrazeno blízké okolí hradiště. Samozřejmě bylo potřeba provést určité změny, například v toku potoků, místo vrstevnic použít trojúhelníčky a podobně, aby mapka dostala nepozemský a dávný charakter. Při přiložení všech fólií na sebe se vytvořil kompletní plánek hradiště spolu s označením místa, kde byla schována zpráva mimozemšťanů o jejich návštěvě na Zemi. Jednotlivá pouzdra hledali archeologové pomocí Geiger-Müllerova počítače. Spálením punčošky do plynových svítidel totiž vedoucí obdrželi trochu radioaktivního thoria, což úplně stačilo ke zvýšení radioaktivity v okolí nálezu. Radioaktivita potom byla onou ochranou proti nežádoucím hledačům, o které psal legendární Jan Coubal.

Avšak i v tomto případě mohlo dojít k prozrazení celé hry, neboť při nálezu prvního pouzdra si k jeho obsahu přičichl jeden z nálezců a řekl, že cítí strojní olej, což je podivné. Okamžitě mu bylo pouzdro odebráno se slovy, že kdo ví, co je to zač a třeba by se mohlo něco stát. Druhý den tento nálezce onemocněl nějakou virózou, takže nebyl problém roznést po celém táboře zvěst, že jde o radioaktivní nemoc, čímž byla věrohodnost nálezu jednoznačně potvrzena.

Na další vykopávky chodil občas celý tábor. Vedoucím bylo do smíchu, když sledovali, jak každý táborník bez jakýchkoli protestů před odchodem fasuje vitamíny, aby zvýšil svoji odolnost proti radioaktivitě.

Nakonec byla nedaleko tábořiště nalezena zpráva o pobytu mimozemšťanů, což byla hliníková šestiúhelníková destička, na které byla vyryta mimozemská bytost, naše sluneční soustava, sluneční soustava mimozemšťanů, hvězdná obloha a odtud spojnice od jedné hvězdy k hvězdě sluneční soustavy návštěvníků a potom od jejich slunce k naší Zemi. Kromě toho bylo v každém rohu destičky vyraženo znamení ve tvaru úhlu daného rohu. Tím bylo značeno, že mimozemšťané počítali v šestkové soustavě a místo číslic používali tzv. “úhlice”. U jejich hvězdy a naší Země byly ještě v této úhlové - šestkové soustavě vyryty doby oběhů planet kolem sluncí. To všechno se podařilo táborníkům přepočítat a podle astronomických tabulek zjistit domov mimozemšťanů během pár dní.

Celou destičku vyryl jeden z otců dětí a zalil ji do dentakrylu, aby nebylo možno příliš podrobně zkoumat její věrohodnost.
Byla to hra, kterou žil celý tábor, takže když u posledního táboráku bylo odhaleno, že šlo o hru, nepřejte si vidět, jak to s vedoucími dopadlo. Nejvíce podvedeni se cítili samozřejmě členové archeologického kroužku, ale pak to vzali sportovně a na tento tábor nadále vzpomínají v dobrém.

Prostřednictvím této hry se táborníci také ledacos dozvěděli. Třeba o radioaktivitě, ochraně před ní, o slunečních soustavách, oběžných dobách planet, aritmetických soustavách, historii, apod. Příjemné bylo spojeno s užitečným.