|
 Existuje videozáznam z této akce [Údolí Kamenice]
29. dubna 2006 jsme se vydali do údolí Kamenice, což je řeka pramenící v Jizerských horách, která protéká Josefovým Dolem, Tanvaldem a u Železného Brodu se vlévá do Jizery. A hlavně se v údolí této řeky nacházejí Bozkovské jeskyně s největším podzemním jezerem v Čechách.
Odjíždíme ráno z Kolína rychlíkem do Mladé Boleslavi, kde přestupujeme do rychlíku Praha - Tanvald. České dráhy si pro nás přichystaly malé překvapení. V motorovém vlaku byl zařazen již poněkud omšelý vůz s prostornými kupé, který jezdil v 70. letech na expresu Vindobona z Berlína přes Prahu do Vídně. Cestou jsme luštili zašifrovanou zprávu o cílech naší cesty - zřícenině hradu v Návarově a Bozkovských jeskyních. Podle předpovědi počasí má celý den pršet, ale je určitá šance, že zde na severu by mohlo být lépe.
Vystupujeme v Plavech. Obloha je sice zatažená, ale neprší a ani se nechystá. V řece Kamenici je ale vody dost a to láká dvojici vodáků ke sjezdu této divoké řeky. Nicméně obezřetnost je namístě, údolí Kamenice lemuje několik pomníčků a pamětních desek připomínající ty, kteří přecenili svoje síly.
Někteří Průzkumníci (nebudeme chlapce jmenovat) mají problémy s orientací, když si nepamatují cíl cesty a na křižovatce odbočují na druhou stranu. Procházíme údolím Kamenice a překvapuje nás postupně několik jednotlivých bot přitlučených na stromy u cesty. Divný obyčej. Je tu i několik popadaných stromů, přes které s obtížemi přelézáme, ale to už tak netradiční není.
Přicházíme na křižovatku pod Návarovem a Aleš zkouší Krtka a Teda z orientace. Každý si vybral jinou cestu. Čistě náhodou vyhrál Ted. Protože hrady se odjakživa stavěly na kopci, následuje prudké stoupání, které prověřuje fyzickou i psychickou odolnost účastníků výpravy.
Nahoře na hradě je přestávka na oběd. Některým jedincům už otrnulo a prolézají zříceninu, kde se dá. Šéďa se vydává na průzkum terénu, jestli by se v okolí nedala zahrát nějaká dobývací hra. Mezitím však na hradě vypukla šišková bitva, takže čas určený k pobytu na hradě rychle uplynul.
Sestoupili jsme ze zříceniny opět do údolí Kamenice. U mostu přes Kamenici v Návarově je mapa údolí. Krtek se snaží zjistit naši polohu, ale jde to ztuha. Jako tonoucí příslovečného stébla se chytá značky zříceniny, ale ta už je půl kilometru za námi. Nepomáhá mu ani nakreslená silnice. Nakonec své snažení korunuje prohlášením, že tady nejezdí žádný vlak, zatímco mu za zády právě projíždí rychlík do Prahy. Po zorientování se spolu s Fredem vydává po mostě přes řeku, přestože turistická značka zůstává na stejném břehu. Ztracený případ.
Pokračujeme dále po červené. Obloha se protrhává a ukazuje se sluníčko. V takové počasí jsme ani nedoufali. V Kamenici je více vody než obvykle a občas zaplavuje i cestu. Zrovna když jsme procházeli okolo kaňonu s divokými peřejemi, objevil se na vodě raft. Rafťáci to v peřejích uměli, to se musí nechat. Minimálně aspoň ten, který na ostatní nejvíc křičel. Peřeje projeli bez zaváhání.
Přicházíme do Jesenného a čeká nás téměř dvoukilometrové stoupání k jeskyním. Po zjištění této skutečnosti se o Kikinu pokoušejí mdloby. Stoupání je zpestřeno rozbahněnou cestou.
Vyšplhali jsme se k jeskyním, kde nás vítá předlouhá fronta u kiosku. Díky německým výpravám máme třičtvrtě hodiny čas, protože všichni průvodci jsou v jeskyních. Všichni tedy pohodlně stihnou vystát frontu na párek a zmrzlinu.
V jeskyních je stabilní teplota 7,5 °C. To není zase o tolik méně než venku, takže nám to nevadí. Teprve zde se ale naplňuje předpověď meteorologů, místy prší ze stropu. Jeskynní systém tvoří labyrint chodeb, ve kterých by nebyl problém se ztratit. Ale průvodkyně cestu samozřejmě dobře zná. Prohlídka končí u velkého podzemního jezera s průzračnou vodou.
Protože jsme se zpozdili, zbývá už málo času. Proto se vracíme na vlak do Jesenného místo abychom pokračovali údolím až do Spálova k soutoku Kamenice s Jizerou. Absolvujeme tedy ještě jednou bahnitou cestu. Aleš zorganizoval závody ve skoku dalekém přes bahno. Každý si poradil po svém. Aleš přeskočil, Jackyll proběhl, Nikča zapadla, Albín přeskočil s rekordní délkou, Sini přeskočila za pomoci balvanu a Bandaska si našla v bahně stezku, po které přešla na druhou stranu.
V Jesenném jsme si zkrátili čekání na vlak hrou spočívající v kradení ocásků. Zajímavá byla především siamská varianta, kde hrály dvojice hráčů přivázaných k sobě za nohu. Na vlak čeká i dvojice vodáků, které jsme viděli dopoloedne v Plavech. Zvládli nástrahy divoké vody bez újmy na zdraví. Pak už přijel rychlík a vydali jsme se domů.
|
