|
Jednoho dne se lidé tam někde nahoře na něčem dohodli. Totiž že 22. dubna se budem radovat z toho, jakouže to máme hezkou planetu a zamýšlet nad tím, jak jí to soužití s námi lidmi (bordeláři, nevděčníky a vůbec) usnadnit. Protože tohle datum letos připadlo na sobotu a protože Arnika se rozhodla nenechat ho ležet ladem, sešli jsme se v deset hodin dopoledne vesměs dorůžova vyspaní a v dobré náladě v aleji v Borkách. A proč vlastně? Úkol byl vcelku prostý: za hodinu a půl vysbírat co nejvíc věcí, které nemají v lese co dělat. Prostě sbírat odpadky, vytřídit PET láhve a sklo a zbytek naházet do modrých igelitových pytlů a nechat poslat někam, kde se o to postarají líp než veverky a datlové v Borkách. Sešlo se nás devět: Áťa, Bymee, Kikina, Píďa, Lucka, Janička, Kuba, Denda a já (s Áťou jsme se tetelily, protože všechny dorazivší děti byly ze Štěňat) a všichni jsme se do práce pustili s nehranou vervou. Opravdu. Člověka ten hon na kousky igelitu a obaly od tatranek úplně pohltil ... Bymee a Kuba (PETsběrači) dokonce sváděli drobné bitvy o jednotlivé kusy. Skákali jsme do keříků, odhrnovali nánosy listí, div nelezli po stromech, pídili se po nekalých stopách lidského konání jak policejní zvěř. Nicméně je potřeba říct, že na tuhle uklízecí misi by bylo potřeba mnohem víc lidí i času. Počet účastníků odhaduju tak na třicet a vyčistit les tak, jak by si asi všichni přáli, za tak krátkou dobu prostě nešlo. Ale snažili jsme se ... V půl dvanácté jsme tedy k nohám pořádajícího oddílu složili svůj úlovek: dva pytle PET lahví, tři pytle všehochuti, kousek počítače, hrnec, plechovky, igelity a jednu nepublikovatelnou věc. Jenže do oběda bylo ještě daleko, počasí jak na riviéře a v čísi hlavě se zrodil nápad. Nápad, který se za půl hodiny stal skutečností: v útulku jsme si vypůjčili na procházku pejska. Jmenoval se Ernie a ochotně se s námi vydal k Hradišťku. Tam jsme vodu shledali celkem příjemnou, vymáchali si aspoň nohy a dali se do sbírání oblázků, které omalované poslouží coby upomínka na budoucí Nouzovskou Třístovku. Pak jsme se rozloučili se sendražickou partou, která se vydala domů přes les a lážoplážo tempem došli zpátky do útulku, kde jsme vrátili dočasného psího společníka, pak přes Borky do civilizace a nakonec každý ke svému sobotnímu obědu.
|
