|
V sobotu 10. června jsme se sešli v 8:30 hod na nádraží. Dětí jelo docela dost a vedoucích tak akorát.
Dojeli jsme do Řečan nad Labem a naše kroky směřovaly na nedalekou louku směr Kladruby. Zde jsme vzali doslova název výpravy a začali si hrát na koníčky. Děti se rozdělily do tří skupin po šesti lidech a vybraly si k sobě jednoho vedoucího. Dostaly úkol složit povzbuzující pokřik s tancem pro svého hlavního koně, což byli Áťa, Aleš a Píďa. Kachna stihl mezitím zdemolovat malý plůtek, a tak na nás přišel "milý" pán. Nám nezbylo nic jiného než se přesunout na další volný plac a tam předvést ódu na svého koně. Vyhrálo Átino družstvo.
Následovala cesta po silnici do lipové aleje, kde se mělo odehrát další koňské klání. Avšak nejdříve jsme se museli posilnit. Po vydatné koňské sváče se uskutečnil nejprestižnější závod ze všech - koňské dostihy. Nadupaná družstva se seřadila na startovní čáře, kde je čekalo mnoho záludných a námáhavých závodů. Nejkrvelačnější závod bylo trojspřeží, při němž Albín málem odstranil ze hry malého Toma, ještě k tomu člena svého týmu.
Hlavní koně z přežrání a velké námahy náhle ochuravěli a úkolem ostatních bylo dopravit je přes vysokou závoru. Mezitím jim však někdo ztopil koňské krmení a oni ho museli dostat zpět. Následovala velká bitka a po ní konečně cesta za vytouženými koňmi.
Zmrzlina nám dodala odvahu a vydali jsme se směle na prohlídku zámku, kočárkovny a hřebčína. Koně nás přímo nadchli a my se od nich nemohli odpoutat. Předali jsme pro ně průvodkyni laskominy a každé družstvo muselo vymyslet rodokmen pro svého šampiona, což bylo velmi zajímavé a poučné. Z Aleše se vyklubala krásná klisnička Helenia, u Pídi jsme se dozvěděli její pravý věk - 11 let a u Áti její pravou váhu - 472 kg. Vyhlásili jsme nejlepší koňské družstvo a vydali se směr lipová alej.
Následovalo pár dalších milých her, jako třeba buldoci, slepá čára a poslové, při ktrerých přišla k malému šoku Terinka.
Na zpáteční cestu jsme vyrazili ve volnějším tempu a v půlce už jsme nestíhali vlak. Nahodili jsme tryskový pohon, ale kůň Kachna přecenil své síly a švihnul sebou přímo na chodník. Na vlak jsme čekali maximálně dvě minuty a už jsme se blížili k vytouženým maminkám.
Po pokřiku jsme vyrazili domů.
|
