|
1. den - 16.6.2006
V pátek po škole v 15:05 se sešla skupinka mladých děvčat na kolínském nádraží, jejich cílem bylo užít si družinový výlet do sytosti. Jely jsme všechny kromě Milky a Lenina, tedy: Áďa, Annie, Markéta, Motyka, Nikča, Vejdy a já. Společně s námi za dobrodružstvím vyrazila taky Sini, aby měl kdo dohlížet na nás děti neplnoleté. Na nádrží se s námi přišla ještě rozloučit Monča a Jana K. Nakoupily jsme lístek a mohly jsme vyrazit na dalekou a dlouhou cestu vlakem. Hned v prvním vlaku nám bylo strašný vedro a tak než jsme se zpožděním odjely z kolínského nádraží už jsme byly všechny v plavkách a lepily jsme se k sedačkám. V Nymburce jsme přestoupily do rychlíku a uháněly do České Lípy, kde se už začínalo zatahovat. Nastoupily jsme do motoráčku, jakým jezdíme na Nouzov, a vystoupily v Zahrádkách s černem nad námi. Za začínajícího deště jsme vyrazily po silnici do Zahrádek na zástavku, aby nás autobus dostal do útulné chaloupky. Autobusák nás vyhodil pod velkým kopcem a nám nezbývalo než ho zdolat. Na samém vrcholu vesnice se nacházelo místo našeho útočiště. Když už jsme tam po dlouhém výstupu dorazily, přestalo pršet. Po dlouhé prohlídce jsme se vrhly na přípravu ohně a opékání buřtů. Z toho nás vyrušilo mňoukající a mokrý kotě, které se od nás nechtělo hnout. A tak jsme se Sini vydaly hledat jeho mámu. První kočka si ho vůbec nevšímala, ale nakonec nám pán poradil, která kočka by to mohla být a tak nakonec naše záchranná mise skončila šťastným koncem, shledání kočky se svým kotětem. Pak už nic nebránilo v tom si udělat pořádnou buřtovou večeři. Po večeři jsme se ještě bavily focením, než nás tma zahnala dovnitř. Udělaly jsme si buchtu na snídani, připravily spaní a hup koukat na romantický film. Po něm společný záchod, protože jsme se všechny bály blížící se bouřky.
2. den - 17.6.2006
V sobotu jsme dlouho spaly. Sluníčko nás nevyhnalo a tak to zbylo na naše močové měchýře. K snídani jsme si daly upečenou buchtu a čaj. Na oběd jsme vyrazily na Malý Vlhošť. Naštěstí se počasí umoudřelo a tak jsme poobědvaly chleba a výborná jablíčka od Ádi. Přitom jsme se ještě stihly naslunit a trochu opálit. Po návratu jsme si daly zasloužený odpočinek po obědě. Někdo si pročítal obsáhlou knihovnu nebo bloudil po půdě. Před šestou hodinou jsme se všichni shromáždily u televize. Áďa si oblékla tričko se špatně namalovanou českou vlajkou. Annie omotala okolo krku červenou šálu a Motyka nasadila kšiltovku s nápisem Czech. Flaška do ruky, připravit hlasivky a mohlo se začít fandit. Bohužel hned ze začátku jsme dostali gól. Naše fandění přesto neustalo. Když do poločasu nic nepřišlo šla Sini, Motyka a já dělat palačinky. Po přestávce vstřelil Pavel Nedvěd gól a zbytek družiny radostí málem zbořil chalupu, ale když se rozveselené vrátily zpět k obrazovce zjistily, že padl z ofsidu a neplatí. Mě se bohužel nějak palačinky nevedly, a tak jsme to vzdala a přenechala Sini a šla zpět koukat na fotbal. Všichni víme, že fotbal nakonec dopadl špatně a tak náš smutek zlepšily aspoň palačinky od Sini, kterýma jsme se živily celý večer, poté co jsme vyměnily bílou nit za spoustu marmelády. Dlouhý večer v kuchyni jsme si zpestřily Ádinou chvilkou poezii a jejími autorskými básněmi. Z večera se stal také hudební a taneční.
Hřích - Adéla Hitenbalová (Kdyby jste to nevěděli, tak je to Áďa)
Můj drahý, doufám, že teď nejsi nahý,
kdyby snad ano, tak se neoblékej, oblečení radši svlékej.
Za chvíli jsme u Tebe, poletíme do nebe,
do sedmého nebíčka a pak hup do peklíčka.
Do peklíčka za hřích, popíjet tam budem líh.
V kotli se smažit budeme, hned potom co umřeme.
Ach, jak krásný věčný spánek, ó z hrobu Tvého hnusný vánek.
Asi smrdíš lásko má nebo se mi to jen zdá?
Smrdíš až na sto honů více než stádo velkých slonů.
Už s Tebou nechci být o jiném budu snít.
Po úspěšném hození poslední Sininy palačinky pro fotografy a jejím spapání jsme se odebraly znovu k televizi, kde většina usnula. Dlouhým a nerušeným spánkem.
3. den - 18.6.2006
V neděli po dlouhém spánku, kdy nás probudilo až sluníčko, které svítilo do očí, začalo dlouhé a nekonečně vaření a uklízení. A se sluncem v zádech jsme se vydaly na vlak. V Holanech jsme si v hospodě koupily nanuky a na návsi u staré lípy jsme se rozložily a opalovaly. Po dlouhém odpočinku jsme se vydaly na další cestu. Ti méně líní si ještě vylezly na zříceninu hrádku, pak už jenom alejí a byly jsme na nádraží v Zahrádkách. Sluníčko pražilo a ty co se chtěly opálit toho ihned využily. Za chvilku nám jel vláček a tak ještě dlouhá cesta vlakem se zástavkou v České Lípě na jídle a hurá do Kolína.
|
