Existuje videozáznam z této akce [Vítkovice]

Na víkend 24. až 26. října 2003 zajistil Tom chatu ve Vítkovicích v Krkonoších. I vedoucí si občas potřebují od dětí odpočinout, ale přitom chtějí být spolu. A právě takováto akce jim k tomu dává příležitost. Navíc se těchto akcí často zúčastňují i bývalí vedoucí, kteří už na běžnou činnost v oddíle nemají čas, ale rádi stráví víkend se svými kamarády.

Pátek
V pátek v 17:30 byl sraz na nádraží. Akce se zúčastnilo 15 lidí a k dispozici byla dvě auta. Do aut se tedy naložily batohy, několik lidí a zbytek jel vlakem do Jilemnice, kam pro ně Slon a Šéďa dojeli auty.

Sobota
Někteří by se klidně váleli třeba celý den, ale proto se nejelo na hory. V sobotu dopoledne tedy vyrazili všichni na velkou túru. Počasí bylo klidné a celkem slušné, i když bylo zataženo. Průzkumníci se vydali přes Rezek podzimní krajinou na Dvoračky, kde už se místy objevil první sníh. Na Dvoračkách probíhá naplno výstavba nové chaty, náhrady za starou, která před nedávnem lehla popelem. Naštěstí druhá chata je v pořádku a v provozu, takže Průzkumníci zaskočili na oběd.

Během oběda se dohadují, kam půjdou dále. Nakonec zvítězila varianta vylézt na hřebeny a jít k prameni Labe. Ne všichni se s tímto návrhem ztotožnili, a tak několik jedinců se vrací zpět. Ti odvážnější (jednalo se o túru délky celkem 30 km za celý den), vyrazili do kopce. I když okolní teplota klesala, někteří, jako třeba Blonďák, naopak odkládali své svršky. Nahoře však už vládla zima. Všude sníh a mlha. Chyběla už jen cedule “Tady je Krakonošovo.”

Vyhlídka v Kotelském sedle se poznala jen podle informační tabule, kde bylo nakresleno, co bychom viděli, kdybychom něco viděli. Ale neviděli jsme nic. V této situaci si Buggy hraje na průvodce, ukazuje do mlhy a vykládá:
“Vpravo je Janova hora, vedle je Stráž, Preislerův kopec…”

Cestou k prameni Labe došli k zajímavé stavbě. Bylo to vlastně jakési teepee postavené výhradně z dřevěných tyčí. Že by nouzový přístřešek pro přežití ve vánici?

O kus dál je starý vojenský bunkr a Blonďák je náhle ve svém živlu. Vybíhá nahoru na bunkr a hraje si na partyzána.
“Nahoře je ruský voják,” upozorňuje Buggy ostatní.
“Ruský voják Švejk,” přidává Tom.
“Jak se jmenoval ten bez nohou, co lítal?” ptá se Aleš a po chvíli si odpovídá sám: “Mičurin!”

K tomu není co dodat. Nicméně pro mladší ročníky upřesňujeme, že Mičurin se zabýval šlechtitelskými pokusy v zemědělství, kdežto slavný beznohý letec se jmenoval Meresjev.

Blonďák jako správný geroj se vrhá se střechy bunkru na zem a po efektním kotrmelci zakleká a střílí z fiktivního samopalu. Jak je možné, že ten kluk ještě nebyl na vojně?

Zatím Slon se Zuzkou se trhli a šli napřed. Zuzka totiž jede ještě tentýž večer domů a potřebuje se včas dostat do Vítkovic. U pramene Labe našli jen jednu velkou závěj, která schovala většinu erbů měst, kterými Labe protéká. Kolín byl samozřejmě vespod, a tak jej aspoň částečně vyhrabali.

Ostatní dorazili k prameni Labe později, když už Zuzka se Slonem byli na zpáteční cestě. Tom zkouší, jestli se voda z Labe dá pít.
“Dobrá,” konstatuje, “ale studená.”

Pokračují dále k Labské boudě. Alešovi ale tyhle radovánky nestačí. Vpravo od cesty zahlédl pěknou závěj, a tak se rozeběhl a skočil do ní. Jenom hekl, protože závěj nebyla závěj, ale zasněžený kořen. Spravuje si tedy aspoň chuť, když si spolu s Blonďákem a Jeníkem hrají nad Labskou boudou na cestě na lachtany.

Labská bouda je zavřená, protože je v rekonstrukci, nicméně je zde v provozu aspoň venkovní bufet pod střechou. Průzkumníci si dávají čaj a kafe a pak pokračují dál k Pančavskému vodopádu. Mezitím se mlha zvedla, takže bylo dobře vidět do Labského dolu. Samotný Pančavský vodopád uchvátil nádhernou scenérií, kde voda padala mezi kameny a ledem do propasti.

Na Vrbatově boudě už se zase zatáhlo a fouká ledový vítr. Je tu autobus do Jilemnice, který se právě chystá k odjezdu, ale Průzkumníci se rozhodli, že túru absolvují celou, a vydávají se přes Harrachovy kameny zpět na Dvoračky a pak přes Rezek do Vítkovic.

Túra to byla vydatná a týden před akcí Návrat to byl dobrý trénink.

Neděle
V neděli všechny čekalo překvapení v podobě čerstvě napadlého sněhu, z čehož řidiči neměli příliš velkou radost. Vše se ale obešlo bez větších potíží a před odjezdem ještě vyrostl u kostela první sněhulák zimní sezóny 2003 / 2004.