1969

V roce 1969 založil pan Mokrý technický kroužek, který měl v začátcích asi 12 členů. Cílem kroužku bylo seznámit chlapce i děvčata s principy radiotechniky. Po dvou letech 12. června 1971 se z kroužku stává pionýrský oddíl s názvem Průzkumník. Mezi zakládajícími členy byl i Mák, na podzim přišel Marian. Svým zaměřením byl Průzkumník ojedinělý, protože většina ostatních tehdejších oddílů byla zaměřena výhradně na táboření, turistiku, případně kulturu. Přesto nebo možná právě proto se oddíl ujal a patřil mezi nejaktivnější. Již v létě 1971 se konal první tábor na tábořišti v Hryzelích a od té doby se konaly tábory každoročně. Na prvních táborech se spalo ve stanech s podlážkou. Postupně se oddíl vybavoval stany s podsadami.

Průzkumníci se scházeli na půdě v domě bratra pana Mokrého.

„Dům kousek pod kostelem a tam modré dveře. Když se otevřely, dýchla na vás staroba domu i jeho obyvatel, že jste se při prvním setkání s nimi skoro polekali. Vpravo na konci chodby se točily vzhůru vysoké kamenné schody, na jejichž konci vás vítala rovněž chodba, tentokráte menší. Nyní jen stačilo zahnout doleva, otevřít další dveře a již stoupat po dřevěných schodech na půdu. Tam chvíli rovně a nakonec malinko doleva. Další dveře. Po jejich otevření se zrodila malá místnůstka sousedící s ještě menší hned vlevo. Klubovna. Vzhledem k tomu, že se jednalo o půdní místnosti, je patrné, že si vyžádaly mnoho práce, než se dalo o klubovně vůbec mluvit. Přesto jsme tam chodili rádi. Byla naše. Všechny úpravy jsme si dělali sami a pokud bylo třeba něco nakoupit, pak se nakupovalo z oddílové pokladny, kam plynuly příjmy většinou ze sběru a různých brigád.“

Takhle vzpomíná na první klubovnu Láďa Novák, pozdější vedoucí oddílu. Protože však půdu obývali také holubi, nařídil v roce 1973 hygienik zastavit činnost v této klubovně. Panu Mokrému se podařilo zajistit náhradní klubovnu na Císařovsi. Byl to starý domek, kde bydlel ještě jeho majitel, starý pán, který čekal, až bude moci jít do domova důchodců. Průzkumníci chodili starému pánovi pomáhat, štípali dříví, vozili uhlí, chodili na nákupy, apod. Mezitím si už jednu místnost upravovali jako klubovnu. Zanedlouho starý pán obdržel psaní, že se může přestěhovat do domova důchodců.

V domku bylo celkem pět místností, které si vyžadovaly mnoho úprav, ale všichni rádi přiložili ruku k dílu. Během dvou let byla provedena nová elektroinstalace, oprava půdy, obložení jedné místnosti dřevem a zařízení klubovny. V dalších místnostech se dále pracovalo. Některé pak používaly i jiné oddíly pionýrské skupiny.

1974

Členská základna rostla a už v roce 1974 má Průzkumník 35 členů. Výpravy byly atraktivní, chodilo se s vysílačkami, prováděly se přechody lesů pomocí buzol. V klubovně se vyráběly hlasité telefonky, různé bzučáky, lampičky nebo minohledačky.

V roce 1976 pan Mokrý z oddílu odchází a zakládá nový oddíl čistě technický, který se usídlil v tomtéž domě. Vedení Průzkumníku přebírá dosavadní zástupce paní Macková. Vzhledem k tomu, že pan Mokrý zabezpečoval většinu techniky, s kterou oddíl pracoval, s jeho odchodem, i když určitá forma spolupráce existovala dále, se zaměření oddílu mění do dnešní podoby, tedy na přírodu, turistiku a táboření.

V roce 1978 přebírá vedení oddílu Láďa Novák. V té době má oddíl už 50 členů. Od počátků oddílu je zavedenou praxí, že vedoucími se stávali ti, kteří v oddíle vyrostli a prokázali svoje schopnosti. V tomto roce to byli například Márty, Máček, Štěně, Bréca, Cais a další.

V roce 1980 končí družina Lvíčata. Protože však v oddíle už bylo hodně vedoucích, z těch Lvíčat, které splnili instruktorské zkoušky, byli původně vybráni jen čtyři. Ostatní ukončili v oddíle činnost. Jenže to byla jedna z těch družin, které zároveň tvoří dobrou partu, a tak nakonec si je Láďa na podzim svolal a nabídl jim další činnost v oddíle. Ti co nebudou mít družiny budou připravovat třeba výpravy a podobné akce. S touto vizí jakési pracovní družiny však mnozí nesouhlasí. Káče, Martin Bělík a Maka vzápětí odcházejí a zakládají nový oddíl Bobři, který se později přejmenoval na Žlutý Kvítek. Postupně v krátké době zůstávají v oddíle jen Myška, Želva, Jíra, Fanas a Šéďa, kteří jsou rozděleni k družinám.

1981

V roce 1981, kdy slaví 10 let od svého vzniku, má Průzkumník 65 členů a čtyři družiny. Od té doby se jeho velikost už příliš nemění. Přichází však první rána. Z národního výboru přišla zpráva, že domek se bude bourat. Bylo to jako naschvál, zrovna když se podařilo dodělat krb v tzv. reprezentační místnosti určené pro slavnostní příležitosti. S tím se však nedalo nic dělat. Tak proběhla poslední vánoční besídka a po Novém roce 1982 přišly na řadu buldozery a všem bylo do breku. Národní výbor dal Průzkumníku dočasně k dispozici bývalý Klub mládeže vedle svobodárny u nemocnice. Dům byl však v dezolátním stavu. Prasklé přívody vody, nefunkční akumulačky, popraskané zdivo, mokré stropy, atd. Na to už amatéři nestačili. Národní výbor slíbil obytné buňky do roka.

Druhou ranou pak bylo to, že tábor se roku 1982 konal v Hryzelích naposledy. V této oblasti měla být zřízena bažantnice.

K dovršení všeho se do objektu bývalého klubu mládeže nastěhoval ODPM (Okresní dům pionýrů a mládeže) pro nevyhovující stav původní budovy ve městě naproti soudu. ODPM se stal posléze majitelem objektu a Průzkumníci zde byli trpěni čtyřikrát týdně v jedné půjčované místnosti. Úroveň schůzek šla prudce dolů, lidí v oddíle ubývalo. Práce na buňkách se opožďovala.

Na tábor do Hryzel jeli toho roku také Bobři, kteří jednak neměli kam jet a jednak si Káče a Martin ještě sami na pořádání tábora netroufli. Poslední tábor v Hryzelích tedy prožily oba oddíly společně. Na poslední večer, kdy u ohně v lomu u Vavřince dostávali všichni táborníci na památku nůž, asi nikdo z nich nezapomene. Na pouzdru byl vypálen znak lesní moudrosti a heslo NÁVRAT 1982. Znamenalo to, že účastníci tábora se do těchto míst budou i nadále vracet. Nikdo z nich v tom okamžiku netušil, že táborová budoucnost oddílu leží nedaleko odtud.

Tento tábor byl také posledním táborem pod vedením Ládi Nováka. Ten úspěšně absolvoval vysokou školu a na podzim ukončil v oddílu aktivní činnost. Vedoucím oddílu se stal Fanas.

1983

V roce 1983 konečně byly dostavěny a předány buňky ve Sluneční ulici. Průzkumníci dostali pro svoji činnost jednu buňku s předsíňkou. Věci na tábor byly uskladněny na půdě školní družiny. Situace se pomalu začíná stabilizovat. I když bylo málo prostoru, oddíl má aspoň nějaké zázemí. Shodou okolností však z oddílu pod dojmem předchozích událostí odešli všichni starší členové, takže před táborem 1983 se zjistilo, že zatímco loni bylo málo dětí (i proto se tábor konal společně s Bobry), letos nejsou vedoucí. Čerstvě osmnáctiletí byli Fanas a Šéďa, Myška a Želva byly o rok mladší. Nakonec se opět dohodli s Bobry, které vedli jejich vrstevníci Káče, Martin a Maka. Martin bude vedoucím tábora, který bude tentokrát menší jen pro 20 dětí z obou oddílů a na 10 dní. Potom se ještě podařilo přemluvit Pavlínku, aby jela jako zdravotnice. Tábor se měl uskutečnit v srpnu na tábořišti u Malotic, kde dříve tábořil také pan Mokrý po odchodu z Průzkumníka se svým novým oddílem. Ještě na začátku prázdnin však nikdo netušil, jaké komplikace s táborem nastanou.

Když se koncem července vrátil Šéďa do Kolína, našel ve schránce papír s oznámením, že se tábor nekoná. Šéďa okamžitě vyrazil za Martinem, ale ten nebyl doma, prý odjel někam pryč na delší dobu. Pak Šéďa sehnal Fanase, který o ničem nevěděl. Společně se podrobnosti dověděli až u Káčete, který u celé akce asistoval. Martin, stejně jako Šéďa, byl toho roku přijat na vysokou školu. První ročníky vysokých škol vždy jezdily v srpnu na brigádu na chmel. Šéďa u přijímacích zkoušek ukázal úřední potvrzení, že se v srpnu zúčastní dětského tábora a že je zde nepostradatelný (což byla pravda, dělal tenkrát funkci hospodáře). V srpnu pak sice přišla pozvánka na brigádu, ale Šéďa ji zahodil a víc se o to nestaral. Martin se však obával, že případné odmítnutí brigády by mohlo mít negativní dopad, a proto jel místo tábora raději na chmel. Společně s Káčetem připravili oznámení, že se tábor nekoná, a rozeslali je všem účastníkům. Tábor tedy zrušil de facto jeden člověk.

S tím ovšem Fanas a Šéďa nesouhlasili, nehledě na to, že peníze byly vybrány a situace zaváněla velkými problémy. Vydali se tedy za Láďou Novákem. Tam se dohodli na tom, že vedoucím tábora tedy bude Fanas. Začal kolotoč zařizování, přičemž ze všeho nejdříve musely být opět rozeslány nové dopisy, které uvedly vše na pravou míru s tím, že tábor bude. Program tábora se musel vypracovat znova, protože Martin jej měl u sebe a nebyl k zastižení. S celou organizací příprav vydatně pomohl Láďa a stranou nezůstal ani pan Mokrý, který tábor pomohl zajistit jak materiálně tak i organizačně. Hospodaření měl už tenkrát pod palcem Marian, takže i Šéďa se měl na koho obrátit. Díky všem byl tábor úspěšný, i když Fanas toho měl na konci plné zuby.

Po táboře se ještě konají instruktorské zkoušky a oddíl tak konečně dostává čerstvou posilu v podobě Čerta, Kozy, Kosy, Adama, Mary a Jenufy. Bylo znát, že některým lidem tábor chyběl, protože se do oddílu začínají vracet i někteří starší bývalí členové. Fanas po několika neshodách nejel na následující tábor a pokládá funkci. Na jeho místo pak po návratu z vojny nastupuje Máček.

Ale to předbíháme. Psal se rok 1984 a táboru předcházelo hledání vhodného tábořiště. Jedna lokalita byla už delší dobu vytypovaná. Louka u starého statku v místě zvaném Nouzov. Marian, Bréca a Šéďa projezdili na jaře celé blízké okolí, než zjistili, kterému JZD louka patří. Doufali, že podmáčená louka se nedá využít k ničemu jinému, než ke kosení trávy, a že zde budou moci vybudovat novou letní základnu oddílu. Povedlo se a roku 1984 tedy začíná nová etapa oddílu Průzkumník. V květnu během třech dní postavili vedoucí novou kuchyň (pozdější nářaďovník). Oproti té hryzelské byla dvakrát tak velká a dalo se v ní během roku i spát. Dnes bychom však řekli nic moc. Tábor je opět připravovaný dost narychlo a trvá jen 12 dní. Vedoucím tábora je Bréca, hospodaření vede opět Marian. To už jsou na táboře Průzkumníci sami. Bobři pod novým jménem Žlutý Kvítek mají svůj první samostatný tábor u Kácova. Rok 1984 by se dal nazvat rokem stabilizace.

1984

Rok 1984 je také rokem Širokka. Po celý rok se čas od času ve večerních a nočních hodinách objevuje neznámý muž s černobílou obličejovou maskou jako vystřižený z Foglarových Stínadel. Tato velice úspěšná celoroční akce patří do zlatého fondu oddílové historie.

Následující roky již představují stabilitu a běžnou práci oddílu. Počet členů je prakticky stejný jako dnes, jen na tábory jezdí stále málo dětí. A tak se každoročně přibírá zhruba desítka cizích dětí, z nichž některé nakonec u nás zakotvily. Typickým příkladem z roku 1985 jsou sourozenci Helča a Bobr. Tábor roku 1985 je zase po delší době první normální tábor v délce tří týdnů a celotáborovou hrou. Tenkrát to byl velice úspěšný Alvarez. Byl to také první tábor pod vedením Mártyho. Těch táborů pod jeho vedením bude celkem 6, až do roku 1990 včetně.

Táborová jídelna už nestačí, přistavuje se k ní přechodný přístřešek a pomalu se spřádají plány na stavbu nové kuchyně. Oddíl už se v Nouzově zabydlel.

Na podzim nastupují jako noví instruktoři Ála, Starosta, Čmelák, Dodo, Pitras, Radek, Špek a Míša z družin Blesk a Včelka. Doby vybírání nových instruktorů jsou pryč, šanci má každý, kdo má opravdový zájem.

Toho roku se na podzim uskutečnil první ročník dnes již legendární akce Návrat, která spočívá v tom, že dvojice lidí bez mapy jde za tmy z neznámého místa do zadaného cíle, o kterém mnohdy ani netuší, kde vlastně je. Zážitky jen z těchto akcí by vydaly na celou knihu.

1986

Rok 1986 je především ve znamení výstavby nové kuchyně. Jde o skutečně velkolepý projekt, jehož stavba potrvá celé čtyři týdny. Hlavní stavbyvedoucí Máček má nakreslené plány, nad kterými často s Mákem a Marianem diskutuje. Zatímco provoz tábora se ještě musí spokojit se starou kuchyní, nová kuchyň roste jako příslib lepších zítřků. Na všech stavitelích je vidět, že chtějí odvést opravdu pořádnou práci, dělají přece na svém. To je něco, co jim v Kolíně chybělo. V jedné obytné buňce se šedesátičlenný oddíl těžko realizuje.

Na konci tábora je nová kuchyň hotová a podsady se rovnají už do ní. Konečně odpadá každoroční napjaté očekávání, jestli se dovnitř všechno vejde. V nové kuchyni je místa dost. A pak, je tady přece ještě stará kuchyň. Jako nářaďovník postačí.

Po táboře však vyvstává problém. Do instruktorských let přichází další družina Štěňata. Je to vlastně teprve rok po tom, co jako instruktoři nastoupili členové sloučených družin Blesk a Včelka. Na přelomu osmdesátých let totiž vznikly postupně hned tři družiny, jejichž členové byli od sebe věkově vzdáleni vždy po roce. Zatímco Blesk a Včelka se po postupném oslabení nakonec sloučily, Štěňata tvořila velice silnou partu, která držela dobře pohromadě. Navíc to byla čistě pánská jízda, i když je pravdou, že něžnější pohlaví zastupovala v předchozích dvou družinách pouze Ála.

Vedoucím bylo jasné, že tolik instruktorů v oddíle být nemůže. A ze Štěňat chtěli pokračovat dál prakticky všichni, celá parta. Skončilo to tak, jak to skončit muselo. Vedoucí nabídli možnost pokračovat 3 členům družiny, ti to odmítli a družina v oddíle skončila. Jenže tato parta se scházela dál, teď už mimo oddíl. Marian usoudil, že by bylo škoda nechat kluky jen tak napospas ulici, a když oddíl získal novou klubovnu v přízemí současného internátu zdravotnické školy, našla se zde pro Štěňata jedna místnost. Marian požádal Fanase, jestli by se jich neujal, a ten posléze souhlasil.

1987

V roce 1987 jeli ještě Štěňata na tábor do Nouzova (pořád ještě byl nedostatek dětí na tábor) a od podzimu zahájili vlastní činnost s dětmi. Tak se zrodil nový oddíl s názvem Stopaři.

Na táboře v roce 1987 vznikl první oddílový časopis Nouzovský Žurnál vydávaný Mártym a Evou. Už před tím vznikaly různé pokusy, v roce 1982 pracovala na táboře úspěšně redakce Překlep Myšky a Želvy, ale teprve Žurnál se postupně z táborového časopisu změnil na celoroční oddílový časopis.

V letech 1987 a 1988 probíhá celoroční tajná hra s názvem akce Sam, kterou připravoval a řídil Šéďa spolu s Fanasem. Hra byla celkem úspěšná, především proto, že aspoň trochu rozvířila tehdy dost stojaté vody činnosti v oddíle, a také proto, že organizátoři nebyli předčasně odhaleni.

Během tohoto školního roku vyrostl na Nouzovské louce opravdový srub vybudovaný kluky, kteří si říkali klub Western. Patřili sem i někteří Průzkumníci. Aby se tato v podstatě černá stavba do určité míry zlegalizovala, byla zahrnuta pod oddíl. Z toho pak do budoucna vyplynuly některé střety mezi původními staviteli a oddílem.

Zatím však vedoucí v oddíle začínají povážlivě ubývat, a tak bylo rozhodnuto rozšířit jejich řady o novou krev. O rok dříve, než bylo běžné, se po táboře 1988 stávají instruktorkami Šárka, Káťa a Helča z družiny Svišti, od kterých si vedoucí dost slibovali. Nutno říct, že děvčata je nezklamala.

Pronájem v domě v Petřínské ulici končí, oddíl se vrací do obytných buněk.

Ve školním roce 1988-89 navazuje na Sama Špek se svým Sokolem, který je pojat trochu akčněji. Špek má však smůlu, na jaře 1989 je při akci u viaduktu odhalen a usvědčen. Akce tedy končí předčasně.

1989

Tábor 1989 je posledním táborem Doda s Průzkumníky. Na podzim si zakládá svůj oddíl Oregon. Následují jej Haňára a Bobr. Na podzim propuká sametová revoluce a vzápětí Junák obnovuje svoji činnost. Dodo plný ideálů se tam ihned přihlašuje, aby za 4 měsíce po vystřízlivění odtamtud prchl. Nakonec zakotvil u České tábornické unie, kde se posléze sešly vlastně všechny oddíly vzešlé z Průzkumníka (jako poslední Žlutý Kvítek po několika letech přestoupil z Ligy lesní moudrosti).

Po táboře 1989 nastupuje jako instruktor Slon, nikdo další už ze Svišťů nezbyl. Až o další dva roky později se do oddílu vrací někdejší člen této družiny Buggy.

Devadesátá léta už má většina z vás v živé paměti, takže stačí jen připomenout, že v dubnu roku 1991 v době 20. výročí svého vzniku přešel Průzkumník pod Českou tábornickou unii. Tábor tohoto roku byl první bez Mártyho, vedoucím tábora se pro další léta stává Čert. Zatímco vedoucí táborů se příliš neměnili, vedoucí oddílu mnohem častěji. Ještě v druhé polovině osmdesátých let po Máčkovi přebírá štafetu Kosa, pak Starosta, od roku 1990 Čert, dále Pitras, Slon a Šárka.

1991

V roce 1991 také nastupují instruktorky z družiny Lišáci Helena, Lenka Š., Dáša, Lenka V., Jana, Mirka a Lenka F. Poslední dvě však vydržely jen necelý rok.

V roce 1992 se do buněk, které do té doby sdíleli Průzkumníci a Stopaři, stěhuje Dodo se svými Oregony. Problémy s Dodovou rozpínavostí a nepořádkem byly značné.

1993

V červnu 1993 dochází k historické události dalekosáhlého významu. Průzkumník kupuje nouzovskou louku a ukončuje tak možnost existenčních problémů, které má díky restitucím hodně táborů v celé republice. Za tento počin budiž vzdán hold Marianovi, kterou celou transakci vyběhal a vyhrál tak závod s časem. Na louku prý měli zálusk nějací skauti z Prahy. Vzhledem k tomu, že zde stálo naše tábořiště, bylo jejich konání „nečestné a nesportovní“, jak by řekl Mirek Dušín, určitě jejich velký vzor. My jsme se vyjadřovali poněkud jinak (ne všechno papír snese). Louka je teď sice majetkem České tábornické unie, ale pravděpodobnost, že by se někdo snažil Průzkumníky odtud vyštvat, je malá.

Po táboře roku 1993 ukončuje činnost družina Medvíďata a v oddíle dále pokračují Ještěrka, Jaruška, Tom, Ještěr, Herouš, Pavel a Kuba (ten chodil do družiny Ještěrky). V následujících dvou letech k nim ještě postupně přibyli Lucie a Blonďák z Ještěrek.

1996

A život jde dál. V roce 1996 slaví oddíl Průzkumník úctyhodné výročí 25 let své činnosti. Po skončení tábora se 27. července koná sraz bývalých členů. Dostavilo se jich 59. Dokonce se „tajně“ objevila historická první kronika oddílu, která již byla považována za definitivně ztracenou (i když někteří znalci tvrdili, že vědí, kde je, což se jejím nálezem potvrdilo).

Velká událost nastává 4. prosince 1996, kdy Dodo z pozice 1. místonáčelníka Labsko-Sázavské oblasti ČTU podepisuje s Městským úřadem Kolín smlouvu na dobu neurčitou o pronájmu domu č. 366 ve Fügnerově ulici. Po mnoha letech konečně zase vlastní dům. Je to sice jen dočasně, protože dům stojí v asanačním pásmu určeném pro stavbu silničního průtahu Kolínem, ale kdoví jak to vlastně s tou stavbou bude. V domě se zabydlují oddíly Průzkumník, Stopaři a Oregon. Takže zase jedny opravdu veselé Vánoce.

1997

V roce 1997 končí družina Křečci a v oddíle zůstávají Sysel, Martina, Sláva, Petr a Zbyněk. Poslední dva během dvou let odpadnou, ale první tři se stávají oporami vedení.

V  19. srpna 1998 došlo k tragické události, zahynul Kuba. Bylo mu pouhých 20 let a 17 dní. Je to poprvé, kdy smrt zasáhla do řad aktivních členů oddílu. Ještě dlouho vládne v oddíle zejména při poradách vedení stísněná nálada.

Průzkumník vstupuje do sítě internet a 28. 8. 1998 registruje doménu vlastní pruzkumnik.cz

1999

Na Jedlové se konná první zimní tábor.

V roce 1999 končí družina Delfíni a mezi vedoucí přicházejí Kačka, Honza a Lasse.

Klub poprvé pořádá Vlajkovou hru, která je později nazvána Memoriálem Jakuba Dvořáka.

2000

V roce 2000 se vedoucí rozrůstají o nejstarší Myšky Verču, Míšu, Aleše a Busseho. V případě Verči, dcery Mariana, je to poprvé, kdy se stává vedoucím dítě člena oddílu, který zde byl také jako dítě. Navíc Marian nadále v oddíle aktivně pracuje jako jeho hospodář.

Letní tábor je pro nejstarší družinu 4 týdenní. Kdo z nejstarších chtěl, mohl se zúčastnit týdne vytrvalých.

Slon přichází s experimentem vzít do oddílu družinu prvňáků a vzniká skoro dvacetičlenná družina Štěňat.

2001

Časy závodníků během Uzlařské regaty jsou poprvé měřeny zcela elektronicky, objevuje se nové slovo STOPtlačítko.

Letos jsou prvně pořádány 2 letní tábory, třítýdenní a jednotýdenní pro Štěňata.

2002

Vzniká nová družina Arsinoi pod vedením Katky S. a Blondhaka.

Pozvání na Uzlařskou regatu přijíma mistr republiky Jiří Vilhelm a svůj titul potvtrzuje časem 15,0 s.

Vzniká společenství Betelgeuese technology, které si klade za cíl technickou podporu pro akce Nouzovská třístovka, Uzlařská regata a Vlajková hra.

2003

Všechny akce otevřené akce, které náš klub pořádá se těší rekordní účasti. Uzlařská regata (56), Vlajková hra(58), Nouzovská třístovka (142).

Shnilá veranda u srubu je zbourána a je postavena nová, mnohem větší.

Hygienické normy nás donutily postavit na tábořišti kadibudky místo naši oblíbených latrýn

Díky Uzlařské regatě se o nás zase po čtyřech letech píše v tisku.

2004

Pod vedením Káči a Petronely vzniká družina Psounů.

Pozvolna začíná přestavba srubu. Klub kupuje nová krbová kamna. Je sbourán starý krb a postaven nový komín, nyní ovšem mimo srub.

Během tábora je zbourána boční veranda a jsou vykopány základy pro druhou srubovou místnost.

Především Staří páni začínají dávat dohromady plány na rekonstrukci srubu.

Klub prvně pořádá Nouzovský Cross Triatlon, kterého se v jeho prvním ročníku účastní 13 závodníků.

O činnosti klubu se honě píše v kolínském tisku (Nouzovská třístovka, letní tábor).

Velkého úspěchu se těší internotová verze Nouzovské třístovky - Třístovka nanečisto.

2005

Díky souhře několika náhod, jsme během zimního tábora ubytováni přímo v Hotelu Slovan, hned vedle sjezdovek na Jedlové hoře. Luxus, o kterém se nám ani nezdálo.

Naplno se rozeběhla přestavba srubu. Maximum prací je provedeno během letního tábora a tábora rodičů s dětmi.

Na konci prázdnin je srub pod novou střechou a nyní již se dvěma místnostma opět obyvatelný.

Rozbíhají se přípravy na velkolepé setkání k příležitosti 35. výročí založení klubu.

V klubovně jsou zbourány kachlová kamna.

Tom se ukončuje působení v roli hlavního vedoucího klubu a na poslední poradě v roce 2005 je zvolen Aleš jeho nástupcem.

2006

Začátkem roku se mění hlavní vedoucí, po čtyřech letech střídá Klému Aleš.

V březnu slaví Průzkumník 35. výročí od založení pořádáním Výroční akademie v sále Zámecké kolínského DDM.

Průzkumníci pořádají 6. ročník Sportovního maratonu. Jak se časem ukáže, je to bohužel ročník poslední.

Na jaře Staří páni výrazně vylepšují interiér srubu zateplením a vnitřním obložením střechy.

Na letním táboře zúročuje Slon zkušenosti ze stáže v americké NASA a Průzkumníci si tak během tří týdnů mohou vyzkoušet např. stavbu a start vesmírných raket, měření polohy družic projektu Iridium, či nácvik chození na záchod ve vesmíru.

Na podzim Aleš s Jenckem získávají "papíry" na práci s motorovou pilou, což do budoucna Průzkumníkům na Nouzově ušetří spoustu sil a potu.

2007

Začátkem roku vyráží vedoucí do kolínského Mountfieldu a kupují novou "motorovku". Bohužel vytočená sleva na kole štěstí je minimální.

Staří páni montují na srub okenice. Zvenku je nový srub konečně hotový.

Průzkumník, pořádá jubilejní 10. ročník Nouzovské třístovky. Zajímavostí pro účastníky byla možnost absolvovat N300 v noci.

Po letním táboře přebírá po Alešovi funkci hlavního vedoucího Dudu.

Je dobré si historii připomenout, nesmí se to však přehánět. Oddíl musí žít především přítomností, vždyť naprostá většina jeho současných členů nepamatuje z oddílové historie víc jak 10 posledních let, o dětech nemluvě.

Ale i to vědomí, že oddíl Průzkumník je něco, co tu je stále už 35 let, není k zahození.