|
Odbíjí třetí hodina a do jídelny kolínského Gymnázia se šinou zástupy průzkumníků se stejným nadšením a očekáváním jako každý rok: „kdopak asi letos vyhraje bodování? Co si připravily ostatní družiny za programy? Který z té stále se vršící hromady dárků pod vánočním stromečkem je asi můj?“
Začátek je jako obvykle velice slavnostní, přesto zatím Ježíška necháváme za dveřmi a jsme chtiví po výsledcích bodování. Dudu vždy přečte první tři místa v každé družině za každý samostatně hodnocený měsíc. Právo vystoupit z davu má však jen první z družiny. Ten pak přijímá od některého z vedoucích gratulaci a krásný ručně vyrobený dáreček.
Letošní Vánoční besídka je protknutá tradičními vánočními zvyky. Po bodování, zatím než se nachystá na scénku první družina, Jencek postupně zapaluje lodičky ze skořápek ořechů a pouští je na hladinu vody lavoru. Každý si může zvolit svou lodičku a sledovat po celý večer, jestli loďka „zakotví v přístavu“, „vypluje na širé moře“, nebo najde s jinou loďkou společnou cestu.
Tu už ale vystupuje se svou pohádkou „O Santovi a malých prasátkách“ družina Háďat.
Která dívka by se nechtěla zjistit, zda se brzy vdá, nebo zůstane na ocet. O Štědrovečerní noci, chodila mladá děvčata klepat na kurník. Pokud se zevnitř ozvala slepice, znamenalo to, že nadcházející rok z domu neodejde ruku v ruce švarného mladíka. Pokud se však ozvalo kohoutí zakokrhání! Dívka si chystala svatební šaty. Ani my jsme nevynechali tento krásný vánoční zvyk a každá vdavek chtivá slečna šla zaklepat na náš „kurník“.
Následovalo vystoupení družiny Vyder, pod velením Kozla. Viděli jsme Srstkovu přehlídku psů z nedalekého útulku. Zaručeně nezklamal psík Naháč (Ráca).
Dalším vysoce spolehlivým ukazatelem toho, zda dívka půjde z domu, nebo zůstane za pecí, je zvyk házení pantoflem. Komu se špička otočí ke vchodu, pomaže z domu, komu ke vchodu dopadne pata pantofle, nikam nepůjde. Pantoflem si kromě nás „starých“ vedoucích hodila také Kobra a i mladší děvčata (myslím, že i kluci se našli).
Psouni nás uchvátili pohádkou o Zlatovlásce. Jiřík (Babu) se vydá hledat Zlatovlasou panu na příkaz svého krále (Kachny). Zlatovlásčin otec, král (Stoupa), ale nechce svou dceru dát jen tak, vymýšlí si na Jiříka tři obtížné úkoly. Na pomoc Jiříkovi však přicházejí mravenečkové (Gagarin), ryba (Gagarin) a moucha (Gagarin). Jiřík si na konec odvádí do svého království tu pravou „zlatovlasou“ panu (JZD). Ani teď však jeho strasti nekončí…
Přichází taneční soutěž párů. Výhra: krásné červené jablíčko osudu, čekající na rozkrojení. Soutěží celkem šest párů různého věkového složení. Tančí a vlní se do rytmu Jéňovi kytary okolo pouhých 5 židlí. Přerušení hudby je signálem, aby pár ukořistil místo na jedné z židlí. Na koho židle nezbyla, ze soutěže vypadává. Vítězným párem se stal Kozel s Nelčou. Chystají se rozkrojit krásné výherní jablíčko. Pozor, ne od šťopky k bubáku! A je tam, krásná pěticípá hvězdička…
Družina Papoušků si připravila příběh o tom, že Vánoce nejsou jen o penězích, ale o tom, že se sejde celá rodina, všichni jsou zdraví a šťastní. Naše velká rodina figurující v příběhu si společného zpívání vánočních koled cení více než úplatku za ticho.
I vedoucí si letos připravili malé vystoupení. Jen co se nachystala aparatura a vyladily nástroje, odstartovali jsme naše obvyklé pásmo koled tentokráte propojené s živým Betlémem. V hlavních rolích: Nikča (Marie), Ted (Josef).
Poslední písní, kterou tradičně voláme Ježíška je „Štědrý večer nastal“ v doprovodu oslňující záře prskavek. Ježíšek je i letos, alespoň tady v jídelně, velmi hodný a bohatý. Pouštíme se do rozdělování dárků a darů a vzrušujícího trhání papírů.
No a mezitím co si užíváme vánočních překvapení, Šéďa už chystá projektor, aby nám pustil záběry z letošních výprav, které ještě lidské oko nespatřilo. Já osobně jsem se velice těšila na pětidenní úžasnou výpravu do Nového Boru. Na závěr jsou promítnuty ještě poklady z let minulých, Muzikál a pohádka – programy pro rodiče.
A jak by řeklo prasátko (Čůňa): „tády dády dády dá… a to je vše, přátelé“.
|
