|
Letošní podzimní výprava nás zavedla do kraje skal, vápencových lomů a řeky Berounky - do Českého krasu. Ve čtvrtek 28. října jsme se sešli na kolínském vlakovém nádraží v počtu 11 dětí a 6 vedoucích. Vyrazili jsme rychlíkem do Prahy a odtud osobákem do Srbska. Tam na nás čekalo ubytování v bývalé vechtrovně, dnes základně pražských skautů. Malý domeček mezi tratí a řekou se nám na čtyři dny stal malým, ale útulným zázemím jako z doby před sto lety – elektřina nikde, pro vodu k pumpě, vaření na kamnech. A – a to hlavně, každou chvíli za oknem míhající se vagóny projíždějících vlaků. Po vybalení a obědě jsme se vypravili na první výlet, do Svatého Jana pod Skalou. Tam jsme se občerstvili údajně zázračnou vodou, pramenící u místního kostela, a cestou zpátky do Srbska potkali volně pobíhající dvojici čuníků. Bohužel cestou padla na Páťu velká bolest hlavy, která nepřešla ani do dalšího dne, a tak musel odjet s Áťou domů. Večer jsme strávili zápasem se starými kamny a vařením večeře a čaje.
Další den, tedy pátek, byl zasvěcen výletu do Koněprus a podle nich pojmenovaných krápníkových jeskyní. Ráno jsme vyprovodili Áťu a Páťu na vlak do Kolína a pak se vydali přes kopce a louky k jeskyním. Během prohlídky jsme viděli spícího drápovce, příbuzného netopýrů, obří roztříštěný krápník, pověstné koněpruské růžičky, nejstarší krápníky v naší zemi, a poslechli si příběhy o středověkých penězokazcích a pověst o pasáčkovi. Zpátky na denním světle jsme se naobědvali a vyrazili na naučnou stezku po okolí, na které jsme se dozvěděli něco o zdejších lomech, přírodě a zkamenělinách. Několik z nich jsme taky sami našli. Johanka, Řízek, Štěpa, Ráca a Peet v sobě objevili jeskyňářské vlohy a kdyby měli víc času, možná by sami nějakou jeskyni objevili. Prý by se jmenovala Vydří nebo Průzkumnická… Cesta zpět utekla rychle, a už tu byl zase večer, strávený v domku nad řekou.
Sobotní program byl opravdu nabitý. Po snídani jsme vyrazili do Srbska na lávku přes Berounku a pak k Bubovickým vodopádům. Ty sice nebyly nijak velké, ale doháněly to malebností, a ve skále nad nimi jsme navíc objevili jeskyni. Dál jsme pokračovali k lomům Malá Amerika, kde proběhl oběd, poté k Mexiku, kde jsme pozorovali slaňující dobrodruhy, a nakonec k Velké Americe, která nám v podzimním odpoledním slunci poskytla pohledy opravdu jak z jiného kontinentu. Ještě před ní nás ale na dlouho zaměstnala velká hromada štěrku, ze které byl výborný výhled do okolí, a co teprve, když ji člověk zkusil sjet nebo seběhnout! To ale nebylo všechno. Za kopcem na nás čekalo další zajímavé místo – hrad Karlštejn. Prodrali jsme se skrz davy turistů až na nádvoří, kde jsme se si dali svačinu, porozhlédli se a zase vyšli dál. Na kopci nad vsí jsme objevili stohy sena, které nás inspirovali k různým gymnastickým výkonům a skokům. Výsledky našeho řádění jsou k vidění na fotkách… Den se ale nachýlil a nám už nezbývalo než sejít k řece a podél vody se dostat zpátky k naší vechtrovně. Tentokrát jsme dveře odemykali až za večerního šera.
Na neděli nám zbyl poslední výlet, a to na Tetín. Prastará ves leží jen pár kilometrů od Srbska, a tak jsme se tam po snídani a uklizení podkroví vypravili. Prohlédli jsme si tři místní kostelíčky, co pamatují ledacos z naší nejdávnější historie, zbytky hradu Tetína, a pokochali se výhleden z Tetínské skály. Cesta zpět netrvala dlouho, a tak jsme byli na oběd zase v Srbsku. Po obědě bylo třeba už jen pořádně uklidit vechtrovnu, zajistit ji okenicemi proti případným zlodějům, zamávat jí na pozdrav a vydat se k nádraží. Vlak nás podle plánu dovezl před pátou hodinou odpolední na kolínské nádraží. Domů jsme se rozešli s tvářemi červenými ze čtyř dnů na čerstvém vzduchu a s 55 kilometry v nohách.
Další fotky z výpravy zde.
|
