|
Přestože všichni máme Štědrý den jenom jeden a to 24. prosince, pro nás kamarády z Průzkumníku, je nejsvátečnějším dnem 23. prosinec. To totiž máme Štědrý den a večer na zkoušku. Říkáme tomu Vánoční besídka. Vypadá to tak, že se nějak po obědě sejdou vedoucí na gymplu a přichystají pro nás vánoční výzdobu, stolečky a uvaří slaďoučký čaj. Pak přijdeme my děti, nejdříve se s každým pozdravíme a pak si najdeme nejlepší místečko.
Letos se při našem příchodu o nás vedoucí málem prali. Chtěli si totiž vytvořit co nejlepší tým na hry, které během besídky budou. A tak nás lákali na cukroví, které nám u stolku nachystali, sundávali nám galantně bundy a usazovali ke stolečkům, skoro jako v nóbl restauraci.
Chvilku to trvá, než všichni dorazí a usadí se, ale potom se mohlo začít. Nejprve Áťa vyhlásila nejlepší z družin v bodování od září do prosince a vedoucí předali jako odměnu vlastnoručně vyrobené předměty.
Po bodování začala zábavná část dne, tedy sehrání nacvičených vánoční představení a pak soutěže.
Nejprve jsme po těch týmech u stolečků dostali obálku plnou básniček. Měli jsme se je v naší skupině naučit, tak, aby každý řekl alespoň kousek básničky. Chvíli jsme se je učili a mezitím se nachystaly Sovičky k sehrání své scénky. Nejmladší družina nám předvedla soubor živých pohyblivých obrazů ke koledě: Pásli ovce valaši. Moc se jim to povedlo. Mamuti místo scénky přichystali pro ostatní vědomostní soutěž. Jelikož zde bylo dost otázek z pohádek, často zabodovaly i nejmenší děti. Potom se na scénu připravili Žáby se svou žabí scénkou. Co se týče kostýmů a kulis, převažovala zde jasně zelená barva.
Následovalo prověření toho, jak jsme se v krátkém čase připravili na přednes básní. Po skupinách jsme se představili a pověděli všechny básničky. Někdo naprosto přesně i se všemi výrazovými prostředky básni náležící, někdo za využití improvizace či nápovědy.
Potom jsme si zahráli hru: Živé pexeso. Markétka hledala dvě shodné kartičky pexesa. Pexeso jsme byli my, tedy všichni ostatní. Naučili jsme se ve dvojici grimasu, pohyb, nebo zvuk a Markétka musela poznat, kdo ke komu patří, tedy obracet kartičky a hledat stejné dvojice.
Přišel čas přepnout hravou atmosféru opět na slavnostní, vánoční. Vedoucí se postavili ke stromečku a začali nám zpívat známé koledy. Co jsme znali, tak jsme také zpívali: Pásli ovce valaši, Nesem vám noviny, Tichá noc, Půjdem spolu do Betléma, Já sním o Vánocích…
A pak zhaslo světlo a ze tmy se začaly vynořovat prskající světýlka. Zazněla známá koleda: Štědrý večer nastal. Potom už jsme jen čekali, co nám oddílový Ježíšek přinesl pod stromeček. Dárečků bylo dost a na každého se dostalo. Všechny dárky jsme si sbalili do batůžku.
Malé Sovičky šly většinou už domů, velké děti a vedoucí ještě na závěr shlédli Šéďovo video. Ten zaznamenal, jak na podzim roku 2011 byla zbořena stará kuchyně, kde ještě téhož roku začala postupně vznikat kuchyně nová, která nám už posloužila na táboře 2012 a vařit v ní budeme nejen my, ale snad i další generace. Po projekci jsme se všichni rozloučili, popřáli si krásné Vánoce a šli se vyspat na Štědrý den "opravdový".
|
