|
V sobotu jsme se sešli před devátou hodinou ranní v celkovém a konečném počtu 14 lidí – 8 dětí a 6 vedoucích. Nastoupili jsme do vlaku, který nás dovezl do Lysé nad Labem, kde jsme ještě přestoupili do čugály, aby zakončila náš transport pětiminutovou jízdou do přilehlé vesničky Dvorce. Odtamtud jsme se již vydali hezky po svých. Procházeli jsme krásnou zalesněnou pozdně-podzimní krajinou k cíli zvanému obec Byšičky. Neopomenuli jsme ani půvab Hrbáčkových tůní poblíž řeky Labe. Jedná se totiž o chráněnou krajinnou oblast. U největší a nejhezčí tůně jsme si všichni odpočinuli, nasvačili se a děti, rozdělené do dvou vyrovnaných družstev, se pustily do zapeklitého úkolu. Měly prokouknout snahu šíleného vědce, který zlomyslně zašifroval deset přísloví do cizích slov ryze vědeckého významu.
Potom třeba z takového obyčejného krásného českého přísloví: „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“, vznikla směs čehosi: „Subjekt A, jenž vyvíjí úsilí o vytvoření svislého či úklonného díla ústícího na povrch a determinujícího subjekt B, sám opíše dráhu ve zmíněném díle ústící.“
Avšak oba týmy si s touto hádankou hravě poradily. Vytoužený cíl Byšičky je obec velice zvláštní především tím, že když do ní jednou vstoupíte, nemůžete se vrátit jinou cestou, než tou, kterou jste přišli. Je to tím, že náměstíčko, sestavené z pohádkově barokních baráčků, má podobu kruhového objezdu ovšem jen s jedinou odbočkou. Dlouho jsme si vychutnávali oběd zde uprostřed „kruháku“, jež zdobí barokní kaplička, dlouho jsme oddalovali náš odchod alespoň tradičními hrami, jako je „šlapák“.
Ale nic naplat, řízky byly snědeny, nohy pošlapány, museli jsme vyrazit zpátečním směrem do Lysé nad Labem.Po cestě jsme se ještě zastavili a zahráli si pár zahřívacích her, které rozproudí krev po těle i každému vytrvalci. A když už jsme jednou byli v Lysé, museli jsme se jít podívat, alespoň z dálky, na zdejší zámek. Výlet jsme zakončili nějakou tou mlsárnou v cukrárně na náměstí Bedřicha Hrozného. A pak už, co jiného, hurá do Kolína a do svých domovů.
|
