Existuje videozáznam z této akce [Malá Skála]

V sobotu 20. dubna 2002 pořádal Šéďa druhou výpravu na Malou Skálu. Ta první se konala před dvěma roky a Průzkumníci při ní prošli skalní město na levém břehu Jizery. Teď byl na řadě pravý břeh.

Na nádraží se sešlo 12 dětí a 4 vedoucí. Účast je nižší jednak kvůli poměrně časnému začátku (sraz už v 6:30), jednak také kvůli tomu, že se v tomto měsíci nahromadily akce tak, že je každý týden něco. Výhodou je, že ti co přišli, přijít chtěli a nestěžují si jako minule, že je někdo nutí chodit pěšky. Hned na nádraží vyvstává první problém, najít vlak. Šéďa vybral spěšný vlak do Liberce, který jezdí jen v sobotu a má tu výhodu, že jede do Turnova bez přesedání. Na 5. nástupišti ale stojí obvyklý vlak do Ústí nad Labem. Až teprve po důkladném rozhlédnutí Šéďa objevil, že na stejné koleji před tímto vlakem stojí na kraji nástupiště ještě jeden vlak sestávající z motorového vozu a jednoho vozu přívěsného. To byl ten správný vlak, a tak Průzkumníci nastoupili do přívěsného značně omšelého vozu.

Vlak se rozjel a už po chvíli se ukázalo, že tento vagón je nejen dost omšelý, ale i značně ojetý. Do Nymburka to ještě šlo, trať je zřejmě dobře udržovaná. Ale za Nymburkem vlak odbočil na Mladou Boleslav a nastalo rodeo. Vagón se po rozjezdu na traťovou rychlost okolo 80 km/h začal houpat a navíc se neustále otevíraly venkovní dveře, kterými dovnitř táhlo, ve stěně se otevírala dvířka s hasicím přístrojem, zkrátka strašidelný vůz. Takže když po 1,5 hodině ďábelské jízdy zastavil vlak v Turnově, měli toho Průzkumníci akorát dost.

Turnov je přivítal sluníčkem a modrou oblohou. Prošli městem a došli až k jezu na Jizeře u Dolánek. Slunce svítilo, ptáci zpívali, nad vodou se vznášela pára, prostě idyla. Všichni se vrhli k vodě a předháněli se, kdo hodí lepší žabku.

Pak následovalo ostré stoupání nad údolí Jizery, cesta lesem, loukou, zase lesem a už tu byla oblast zvaná Čihadlo a první pískovcové skály. Průzkumníci si rozbalili svačiny a po posilnění se věnovali průzkumu skal. Vyhlídky je brzy omrzely, protože z nich nebylo proti sluníčku skoro nic vidět. Zato nedaleko odtud byl jakýsi skalní labyrint, kde se někteří Průzkumníci takřka ubytovali.

“Já jsem pískomil,” prohlašuje Krtek a na důkaz svých slov vysypává ze svých kapes hromady písku.

Skalní prolézačky, to je něco. V každém otvoru najdete některého “pískomila” zkoumajícího, která díra kam vede. Však se tady odtud nikomu nechtělo, když Šéďa a Tom zaveleli k odchodu. Pak se ukázalo, že někteří měli problémy se z labyrintu dostat.

“Nejlepší je to takhle,” prohlásila Lucka a vrhla se ze skály na zem. Málem si natloukla nos, ale dopadlo to dobře.

To Krtek je opatrnější a rozvážně leze po skále a pak se pomalu, pomaličku po ní spouští. Přitom se mu vyhrnuje bunda, košile i tričko, takže vzápětí si chladí holé břicho o studenou skálu. Nutno přiznat, že strach z pádu na zem převládl. Krtek se hrdinně spouštěl a až v okamžiku, kdy se dotkl země, odskočil od skály, jako kdyby ho bodla včela a začal naříkat, že to studí. Není třeba dodávat, že ostatní se při pohledu na něj bavili přímo královsky.

Průzkumníci se vydali na další cestu mezi skálami a zanedlouho došli na Drábovnu, což je skalní útvar, kde v mladší době kamenné sídlil pračlověk. Pračlověk už tu není, ale zato je tu Krtek, který se bojí výšek a úzkou lávku mezi skalními bloky přelézá po kolenou. Foukající vítr jej přivádí do stavu naprostého zoufalství.

“Ono se to hejbe,” naříká Krtek a křečovitě se drží skalního masivu.
“Já tě přehodím na druhou stranu,” nabízí se Aleš.

Výprava pomalu krystalizuje na několik skupin. Kromě běžného středu se objevili jedinci, kteří se na skály raději dívají jen zespoda. A pak jsou naopak zase jedinci, kteří musí všechno prolézt.

Průzkumníci opustili skalní město a po nějaké době došli ke hradu Frýdštejnu postaveném na skále. Hrad působí mohutným dojmem, ale je už několik století opuštěný. I teď Průzkumníky vítají zamčené dveře, na kterých je napsaná otevírací doba a především poznámka, že otevřeno je až od 1. 5.

“Mají zavřeno,” hlásí Šéďa ostatním. “Až v květnu.”

“Tak počkáme,” navrhuje Janička s nevinným úsměvem.

Následoval oběd a pak Tom vytáhl provázek a zahráli si na čerta. Čert si zastrčil vzadu provázek jako ocas a chytal ostatní hráče. Koho chytil, ten vypadl. Vyhrál ten, kdo čertovi šlápl na ocas a vytrhl mu jej aniž by ho čert chytil. Když si zahráli a odpočinuli, pokračovali dál.

To už se nacházeli na skalnatém hřebeni nedaleko Malé Skály, a tak měli dost času si všechno prohlédnout. Skály různých tvarů občas ukrývaly zbytky staveb. Tady ve skalách vysoko nad údolím Jizery stával v husitských dobách hrad Vranov. Zbyly z něj jen trosky, na kterých byl později postaven romantický hrádek Panteon.

Záškrt se projevuje jako náruživá horolezkyně. Tom ji musí několikrát důrazně krotit. Aleš cestou našel pomlázku a testuje ji na děvčatech. Dlouho se ale neradoval, proti přesile neměl šanci.

Na Panteonu je sice otevřeno, ale vstupné se Průzkumníkům zdá zbytečně vysoké. A tak se kochají vyhlídkou na Malou Skálu a pak si hrají Alešovy vypečené hry na šílené vědce v oblasti genetiky a klonů.

“To je zajímavý, ty pravidla jsou šíleně složitý a on je dokáže vysvětlit,” diví se Šéďa.
“A ještě lepší je, že si je právě teď vymýšlí,” dodává Tom.

Zbýval už jen sestup do Malé Skály a cesta na nádraží. Dole u silnice nacházejí celkem pěkný provaz.

“Ten berem, ten se hodí,” rozhoduje Tom.

Aleše nenapadá nic lepšího, než že ihned organizuje mateřskou školku. Všichni se poslušně chytají provazu a spořádaně jdou na nádraží.

“My jsme školka z Kolína,” vykřikují na celé kolo.
“To je ostuda,” naříká Tom a hlásí: “My jsme skauti z Nymburka!”

Naštěstí nebylo nádraží daleko. Průzkumníci si dali svačinu a čekali na vlak. Malý šok utrpěla Katka. V této stanici totiž mají svérázný způsob posunování. Zatímco lokomotiva si přijížděla pro jeden nákladní vagón, posunovač jej odbrzdil, zatlačil a protože stanice je mírně z kopce, vagón se sám rozjel naproti lokomotivě. Potkaly se právě za zády nic netušící Katky. Silná rána ji tak vyděsila, že na lavičce doslova nadskočila a málem spolkla naráz celou svačinu.

Pak už přijel rychlík do Prahy sestavený z klasických vagónů s pohodlnými kupé a Průzkumníci se vydali k domovu.