Existuje videozáznam z této akce [Prachovské skály]

V sobotu 14. května 2005 se Průzkumníci vydali po stopách loupežníka Rumcajse. Asi se nenajde nikdo, kdo by neznal tohoto hrdinu pohádek Václava Čtvrtka. A nejen jeho. Václav Čtvrtek okolí města Jičína zaplnil množstvím různých postav ať už přirozených či nadpřirozených. A to už se blížíme k jádru věci. Kde se vlastně nachází les Řáholec? Půjdeme-li na věc logicky, dojdeme k názoru, že les by měl být propojen s oblastí Prachovských skal, protože právě zde se ukrývala většina nadpřirozených bytostí, ať už to byly různé víly, obři nebo draci. Je to pochopitelné, už jen samotná existence takových skal působí dost nadpřirozeně. Dále víme, že Rumcajs bydlel v jeskyni a k její existenci jsou také zapotřebí skály. Existují i další indicie, které naznačují, že les se nacházel mezi Jičínem a Turnovem. A to už se nabízí prakticky jediná možná varianta - zalesněný vrch Přivýšina u jinolických rybníků.

Průzkumníci se vydali rychlíkem do Nymburka, kde přestoupili do spěšného vlaku do Turnova přes Jičín. Vystoupili na zastávce Jinolice.

“Maschieren marsch nach Ržaholec,” velí Šéďa po vzoru císařpána a vydávají se na cestu.

Vlak už Rumcajs znal, i když by se divil, že nejezdí na páru (známá je pohádka, jak ohnivý muž zatopil v lokomotivě, když došlo uhlí a hrozila srážka s dalším vlakem). Jistě by se ale k smrti vyděsil, kdyby viděl, co se dnes pohybuje po císařské silnici. Už to samozřejmě není císařská silnice, pryč je idylka druhé poloviny 19. století. Je tu silnice první třídy číslo 35 s asfaltovým povrchem a nekonečnou řadou osobních a nákladních aut všech velikostí. Průzkumníci mají problémy vůbec silnici plnou novodobých formanů přejít.

Po nějaké době došli k jinolickým rybníkům. Voda lákala ke koupání, ale její teplota už méně. Počasí ještě nebylo vodním hrátkám nakloněno, i když jinak bylo celkem hezky. To ale nebyl cíl jejich cesty. Vydali se do hloubi lesa a stoupali výš a výš. Postupně se dostali až na vrchol zvaný Přivýšina tvořený několika skalisky, kde je vybudována vyhlídka Václava Čtvrtka. Odtud je krásný výhled na město Jičín a širé okolí včetně špičatého kopce Zebín na východě (a bývalou věznicí v Kartouzích pod ním). Už není pochyb. Řáholec je právě tady.

Průzkumníci si dali polední přestávku pod vyhlídkou, ale dlouho se nezdrželi, protože zde foukal poměrně studený vítr. Pokračovali tedy dál do Prachova.

Je sice polovina května, ale sezóna už je v plném proudu. Prachovské skály jsou plné turistů, polovina z nich jsou Němci. Na vstupech do skal se vybírá vstupné. Rumcajs by se nestačil divit.

Prachovské skály mají ale pořád své kouzlo, přestože zde o divoženku už těžko zakopnete, zato vám každou chvíli málem spadne na hlavu horolezec. Je jich tu plno, najdete je skoro na každé skále. Zkrátka Český ráj nejen na pohled.

Průzkumníci si prošli nejzajímavější partie a vynořili se ze skalního bludiště u chaty ČSAD. Tady výrazně ožil Tom a začal vyprávět o historii takzvaných “frízgotů”, jak říkali kdysi na akci spolu s Kubou, Blonďákem a Slonem jednomu nanuku, který zde tehdy prodávali. Za moc nestál, byla to v podstatě jen zmrzlá voda, ale byl levný, a protože tenkrát bylo teplo, spořádali jich každý aspoň deset, takže dostali ještě slevu. Frízgot tomu nanuku říkal Kuba, i když se tak nejmenoval.

Dnes už tu frízgoty nenajdete. Ne že by se tu neprodávaly vodové nanuky, ale jsou už kvalitnější a hlavně výrazně dražší. Takové frízgot de luxe, jak je nazval Tom.

Průzkumníci pokračují dále na zříceninu hradu zvanou Pařez. Jsou to zbytky malého hrádku tesaného ve skále. Po hradu ani památky, ale skalní místnosti tu zůstaly a to je něco pro děti. Když si to všechno prolezli, zahráli si ještě hru, jak to bylo, když vodník Kebule vařil mlhu. Hra je to jednoduchá, polovina hráčů má zavázané oči a druhá polovina je hlasem navádí k sobě - každý někoho jiného.

Nakonec už jim zbývalo jen dojít do Libuně na vlak a odjet do Kolína.