V roce 1990 se tábor proměnil na středověké království. Márty
se stal králem, ostatní vedoucí představovali šlechtice a z dětí byli poddaní.
Tábor začal za úporných veder. Teploty ve stínu dosahovaly 35°C. Máček zkoušel
změřit teplotu na slunci. Rtuť na teploměru překročila 50°C a dál už nebyla
stupnice. Máček se obával, aby se teploměr neroztrhl a chtěl jej odnést do
stínu. Jakmile jej však vzal do ruky, změklý plast se ohnul, skleněná trubička
se rtutí praskla a bylo po teploměru. V takovém počasí bere odpolední program
obvykle za své a změní se ve válení u vody, koupání a různé mokré hry.
Nicméně středověký duch byl na táboře přítomen. A nejen díky kostýmům, které si
každý přivezl. Díky novým politickým poměrům se středověk zvrtnul spíše v období
přechodu od pozdního feudalismu k ranému kapitalismu. Všichni dostávali každý
den mzdu pěkně v hotovosti a nejen že utráceli, ale učili se i podnikat.
Například někteří za úplatu prali prádlo, myli hlavy, vyráběli upomínkové
předměty, a podobně. Na všechny tyto živnosti jim samozřejmě nejdřív král
milostivě udělil koncesi. Každý týden byly v neděli odpoledne pořádány trhy, kde
si každý (samozřejmě s příslušným povolením) mohl otevřít stánek a vydělávat.
Takže vlastně takový malý kapitalismus v praxi. Společenské změny po listopadu
1989 se tak velice rychle promítly do náplně tábora. Oblíbené
byly i dražby veteše. Vzhledem k tomu, že každý táborník měl svoji hotovost
u sebe, veteš se místo cvičení hříšníků dražila. Pokud chtěl zapomětlivý
táborník svoji věc zpátky, musel zaplatit, jinak mu ji vyfoukl někdo jiný. Byli
i tací, kteří škodolibě přihazovali, protože věděli, že dotyčný se se svojí věcí
nechce rozloučit. Když vyhnali cenu do značné výše, stáhli se a zapomětlivec
sáhl hluboko do svého měšce. Za hloupost se platí. Snad
nejkurióznějším případem dražby bylo dražení toaletního papíru. Našla se rulička
toaletního papíru (poměrně velká), o kterou se nikdo nehlásil. Dražba byla
zahájena vyvolávací cenou 3 dukáty. Neobyčejně velký zájem projevily Káťa,
Andrea a Helča. Koza toho využil a neustálým přihazováním vehnal děvčata do
slepé uličky, odkud nebylo návratu, protože bez toaletního papíru by byla vážně
ohrožena jejich důstojnost. Nakonec získaly vytoužený toaletní papír za
závratných 150 dukátů. Tržní mechanismy slavily úspěch. |
Nástup králových poddaných |