Práce s nožem

Tábornická praxe

Vždycky platilo, že civilizace je na takovém stupni vývoje, který jí umožňují její nástroje. Dobrý nůž byl a dosud leckde je podmínkou pro přežití uprostřed divoké přírody.

Zásady správného nože a nošení

Pro lovecké nože 19. století platily přesné předpisy: váha čepele 170 gramů, délka čepele 15,25 cm, nejlepší břitová ocel a správný tvar. Dobré želízko nikdo nezahodil – když se opotřebovala rukojeť, zasadil je znova do kůže, dřeva nebo kosti. Ztráta dobrého nože bolela lovce právě tak jako ztráta dobrého psa.

K dobrému noži patří spolehlivá pochva zavěšená na opasku (spíše vzadu než u slabin). Při zasouvání se rukojeť v pochvě zapíná nebo přivazuje tenkým řemínkem, aby při pádu nebo předklonu nevypadla.

Bezpečnost a zacházení

Všechny ostré nástroje včetně nožů se nosí ostřím od těla a špičkou k zemi.
Podávaný nůž drží podávající osoba za želízko tak, aby jej druhá osoba mohla bezpečně uchopit za rukojeť.
Nožům škodí vlhko a nedbalé odkládání. Nůž nepatří na zem, ani na podlahu, ani do trávy.
Nožem nenahrazujeme sekerku nebo kladivo, želízko se zviklá, otluče a ostří otupí.
Neodkládejte nůž na teplou plotnu a už vůbec jej nepoužívejte na opékání buřtů – žár zničí zakalení oceli.
Při řezání a krájení vedeme čepel vždy od sebe a od těla.
Větve odřezáváme po směru růstu. Chleba nebo salám krájíme na prkénku.
Nůž je třeba udržovat ostrý – tupé nože vždy natropily více úrazů než ostré.