Přeskočit na obsah
Znak T. K. Průzkumník T. K. Průzkumník Kolín dětský tábornický klub

T. K. Průzkumník » Tábornická praxe » Práce se sekerou

Práce se sekerou

Tábornická praxe

Na dějiny sekery by nestačila ani celá kniha. S poměrně lehkou příruční sekerkou správného tvaru vykonáme v táboře mnoho prospěšné práce.

Vznik a historie

Dříve lidé znali asi jen kamenný klín a tloukli do něj kamenným kladivem, aby rozštípli kmen. Snad jim pomohl klínový kámen, náhodou nalezený, ale tak jako tak byl někdo prvním vynálezcem. Ostrý klín přivázal nebo nasadil na topůrko. Tisíce let potom uplynulo k prvním indiánským tomahavkům, k válečné sekeře, která se vykopala v nepřátelství a zakopala v míru.

Sekera z doby kamenné
Sekera z doby kamenné
Dvakrát zahnuté topůrko
Dvakrát zahnuté topůrko
Klínky v topůrku
Klínky pro upevnění

Péče o sekeru a ostření

Malá ale ostrá sekerka zmůže více než hrubá tupá sekera pohozená u špalku na dříví, o kterou se nikdo nestará. Velmi dobré zkušenosti z celého světa jsou s lehkými sekerkami na pružném, dvakrát zahnutém topůrku. Příruční sekerka se nosí v pouzdře z kůže nebo nepromokavé látky.

Do čepele se topůrko upevňuje pomocí klínku. Rozviklaná sekera je velice nebezpečná. Těžká čepel může vyletět a zranit. Proto než se dáme do díla, uvolněnou čepel upevníme. Buď vyměníme starý klínek za nový, nebo někdy stačí uhodit spodkem topůrka do tvrdé země a čepel se vlastní vahou usadí (nikdy netlučeme do země čepelí).

Je-li sekera tupá, je třeba ji nabrousit. Nejdříve se na vlhkém jemném brusu vyrovná ostří naplocho do prosté špice. Pokud zbudou na břitu zuby, vyrovnáme je pilníkem nebo brusem, pak ale celou hlavici přebrousíme znova. Někdy se také na sekeře vytvoří jehla, plíšek, který musíme odbrousit. Nakonec zabrousíme ostří do klínku.

Tvary výbrusu ostří
Tvary výbrusu ostří
Postup výbrusu
Postup výbrusu

Bezpečnost při práci

Dříví sekáme na špalku, nikdy ne na zemi. Na ostří sekery, která sjede do hlíny, písku nebo na kámen, vznikne zub.

  • Při každé práci s delší sekerou se pevně rozkročíme a chráníme si nohy.
  • Když osekáváme větve z ležícího kmenu, stojíme za ním, ne u kořene větve, protože sekera často sjede.
  • Hladce se pracuje po kmeni podle jeho let, hůř napříč, to si pomáháme klínováním (vyštipování klínů).
  • Nezatínáme sekeru kolmo k délce kmene, to je marná námaha. Pomocí šikmých záseků střídaných shora i zdola vyštipujeme klíny.
  • Po ukončení práce sekeru zatneme do špalku, neválíme ji po zemi.
Sekání po letech
Sekáme po letech
Bezpečný postoj
Bezpečný postoj

Typy seker

Příruční sekerka
1. Příruční sekerka
Dřevorubecká sekera
2. Dřevorubecká
Štípací sekera
3. Štípací sekera
Tesařská širočina
4. Tesařská širočina
Sekera na pařezy
5. Na pařezy
Sekera na větve a kůru
6. Na větve a kůru
Zbojnický čakan
7. Zbojnický čakan

Další v sekci

Potvrzení

Podrobnosti