Práce s pilou
Druhů pil je mnoho a mají různé tvary, jak už napovídají jejich lidová jména: ocasnice, kořenářka, stromka, zlodějka, čepovka a další.
Obloukové a rámové pily
V každém táboře i ve venkovských domácnostech se nachází obyčejná oblouková pila. Někde možná ještě mají starou pilu napjatou v dřevěném oblouku, který se čas od času unaví a pilu je pak potřeba znova vypnout. Dnes jsou běžné celokovové obloukové pily s listem napínaným pákou, kterou po práci uvolníme.
Pilu po práci pověsíme, aby na zemi nevlhla. Ozubený list občas namažeme olejem a zuby vyhneme do stran, aby měly rozvod (šraňk). Řez dřevem je vždycky širší než list pily. Obloukovými pilami proto řežeme nahrubo dříví tam, kde nezáleží na přesnosti řezu.
Pro přesnější práci se používají truhlářské rámové pily, hlavně na řezání prken. Rám skláníme k listu asi o 30 stupňů, což snadno provedeme dřevěnými držadly. Řežeme jen přiměřeným tlakem, po práci povolíme vypínací páku zasazenou do provazu, nebo páčku u pil kovových. Na palivové dříví je rámovky škoda, to je práce pro obloukovou pilu.
Dřevorubecké a dvoumužné pily
Pravou dřevorubeckou pilou je dvoumužná kolébka nebo břichatka (kratším se říká kaprovky), tou porážíme a řežeme silné stromy. Nemá napínací rám, tahá se střídavě za dvě krátká dřevěná držadla. Pilový list má délku kolem půldruhého metru a výšku 10 až 15 cm.
Ve dvou řežeme tak, že pouze taháme pilu k sobě, nesmíme ji tlačit od sebe k partnerovi. U břichatky či kaprovky je pohyb mírně houpavý, kolébavý – vyžaduje cvik a souhru. U všech pil musíme dbát na to, aby řezané dřevo nesvíralo list.
Typy ozubení a pilové listy
Obyčejné pily mají trojúhelníkovité zuby, vyhnuté do rozvodu neboli do šraňku. Ozubení je někdy přerušováno pravidelnými mezerami pro vypadávání pilin (pilinové mezery má také korunkové ozubení). Existují také zuby hoblovací nebo tvaru písmene M.
Běžné jednomužné pilky
