Deník expedice Kondor


Já, Martin Pipek, velitel průzkumného hvězdoletu Kondor, identifikační číslo 001/0632185, začínám podle pokynů Kosmocentra psát palubní deník - i v kosmickém věku se lze v případě ztroskotání (a přežití) vrátit ke starému způsobu záznamu informací.

Katastrofu, ke které došlo na Kondoru, pokud mohu posoudit, způsobila souhra nešťastných náhod. Nyní je jednoduché říci slovo "kdyby", ale faktem zůstává, že část posádky přežila na Tamiře. Konečné slovo budou mít samozřejmě experti Kosmocentra.

Kosmická loď Kondor

(podle filmového ztvárnění)

Není to moje první ztroskotání, de facto druhé, ale právě tak jsem tehdy poprvé na Denebu říkal - nečekaná souhra nešťastných náhod - smůla.

Celý ten průšvih, při kterém jsem přišel o hvězdolet a část posádky, začal přesně tak, jak průšvihy začínají, neočekávaně. Situaci jsem mohl zhodnotit až v malé chvilce před opuštěním Kondora - to jsem si dovolil přepych jedné kávy, i když tehdy, jako ostatně i teď je káva otázkou mého života a smrti.

Když pak nás pronásledovala smůla dál a my se dostali přesně tam, do Bludného kruhu, Pekla či jaké kuchyně Čertovy babičky, prostě do míst s proměnnou gravitací (což naše věda popírá, ale každý ze starých kosmonautů na to přísahá), nezbývalo nám nic než popruhy padáku.

Ještě jsme ani nestáli na povrchu Tamiry a už jsem se mohl rozloučit s techničkou reaktoru. Renatu jsme doposud nenašli, ostatně měla závadu na padáku, nemohla přežít.

Průzkumný hvězdolet Kondor, výrobní číslo 03516, byl pro ztrátu ovladatelnosti opuštěn.

Neděle 20.7.

Po dvoudenním putování jsem dorazil na místo, které jsme si vyhlédli ještě ve vzduchu. Opodál dopadly i trosky modulu. To nám pomůže vybudovat jakousi základnu pro pobyt na Tamiře.

Stále ještě nemám pohromadě posádku. Je kompletní pouze 1. směna. Prudká vichřice, která nás při přistání zasáhla, vše značně zkomplikovala. Lidé i materiál jsou rozhození po několika desítkách čtverečních kilometrů. Doufám jen, že už nikdo další mimo Renaty nebude mít problémy.

Stav posádky: Márty, Máček, Myška, Šéďa, Kosa, Haňára, ostatní (mimo Renaty) jsou nezvěstní.

Pondělí 21.7.

Po deštích způsobených cyklónem konečně lepší počasí. Upravili jsme část modulu jako provizorní obydlí. Pokoušíme se postavit jakousi základnu a provizorní stany pro posluchače Institutu. Měli by přistát v neděli ráno. Planeta Tamira má téměř stejnou rychlost rotace, můžeme používat pozemskou časomíru.

Večer dorazil Čert, ostatní jsou stále nezvěstní.

Úterý 22.7.

Stavíme podle pokynů a dat v palubním počítači a instruktáží z přípravy v Kosmocentru jakési obydlí. Materiálu je sice dost, ale práce jde pomalu. Velmi oceňujeme univerzální laser firmy Homelite. Řežeme s ním hlavně dřevo. Dostal se sem na Tamiru neobvyklým způsobem. V situaci, kdy bylo jasné, že musíme opustit i modul, Kosa jej vzal k sobě a skákal s ním na padáku. Naštěstí to vyšlo.

Středa 23.7.

Dorazila Jenufa. Zbývá už jen Mary, Koza a Želva. Bolí mě v krku - zřejmě nějaký kosmický virus, beru antibiotika - kosmo-penicilín. Začínáme se obávat o Kozu, Želvu a Mary. Pokusili jsme se o prohledávání krajiny - bez výsledků. Je potřeba počkat na druhý modul. Pokračujeme ve stavbě srubu - jakési ARCHY. Pokud vím, byla by to třetí archa v historii lidstva, i když o existenci těch prvních dvou se historikové stále dohadují.

Stále nám nejde z hlavy změna gravitace, která nás zasáhla na orbitále Tamiry. Ta kraksna - modul - si s tím opravdu nemohla poradit. Uvažujeme o možnosti miniaturní fluktuace bílé díry, ale vidíme to černě. Navíc další smršť!

Čtvrtek 24.7.

Včerejší smršť a déšť nezanechaly v údolí větší škody - spadlo jen pár stromů. Ale stala se zajímavá věc. Všichni se navzájem ujišťujeme, že nikdo z nás si z druhých neudělal žert, ale zmizelo nám nářadí. Objevili jsme je až za hodinu úhledně srovnané v lese za kuchyní.

Napadla mě myšlenka o hromadných halucinacích. Konzultuji s Myškou o stresových situacích - výsledek mizivý. Navzájem se uklidňujeme vyprávěním hrůzostrašných historek, které jsme slýchali ještě při studiích v Kosmocentru od starých kosmonautů. Není to ale právě nejvhodnější uklidnění.

Ve zdejší atmosféře mi špatně hoří tabák do fajfky. Planeta Tamira ztrácí moje sympatie.

Pátek 25.7.

Stále se nikdo neobjevil. Postrádáme tři členy posádky a to je hodně.

Zjišťuji, že psát palubní deník bez moderní počítačové záznamové techniky je obtížné.

Dnes jsme dokončili stavbu všech trámů u Archy a začali přibíjet prkna. Posádka se drží skvěle, doufáme, že posluchači Institutu, naši pasažéři, přistanou bez problémů.

Starosti nám dělá Koza a Mary - když se ztratili dva z jedné směny - zřejmě se muselo něco stát. O Želvu takové starosti nemám. Po katapultáži jsem ji sledoval. Padala stabilně a otvírala padák bez problémů. Otvíral jsem svůj padák podle ní, ale v mraku jsme se ztratili. Navíc má Želva zkušenosti - pamatuji se na ni ještě ze záchranné akce na Merkuru - ostatně proto jsem ji doporučil pro přijetí do posádky.

Nezbývá nám tedy nic než pracovat a čekat. Mimořádně chmurné perspektivy.

Sobota 26.7.

Zítra přistane druhá kraksna s našimi cestujícími. Základna - tábor - je téměř hotova. Všechny stany stojí, což je podstatné. Zbývá úklid materiálu, brána, vlajky, stožáry a přirozeně pokračovat ve stavbě Archy.

Konečně jsme našli trochu času a vztyčili symbolický kříž Renatě. Řekl jsem nad jejím křížem - pomníkem několik slov na rozloučenou. Práce v Kosmocentru vyžaduje oběti a náhoda si vybrala ji.

Jsme unavení, mám obavy o zdravotní stav Myšky. Všichni sice máme základní lékařské kurzy, ale lékařka je lékařka.

Ztrácejí se nám hřebíky. Nevíme, co s tím, a to jen zvyšuje naši nervozitu. Kdybychom aspoň zaznamenali kontakt s nějakou i málo vyspělou civilizací, vše by se vysvětlilo. Jenže biodetektory nic nehlásily.

Na Arše jsme dnes udělali polovinu střechy a položili základ plošiny nad potokem.

Neděle 27.7.

Konečně přistál modul B, ta krabice si sedla bez problémů. Posluchačům Institutu deset dní čekání na orbitále ani nevadilo. Máme možnost se s nimi seznámit blíže. Někteří jsou pěkně nevychovaní hejskové. Na druhou stranu jsou mezi nimi i mimořádné talenty.

Po desetidenním bloudění dorazila Mary. Ze 3. směny je nezvěstný pouze Koza. Mary při přistání ztratila na několik minut orientaci a při větru, který tehdy byl, to znamenalo několik desítek kilometrů navíc.

Ztratil se Kosa. Jako by nestačilo, že Želva a Koza jsou nezvěstní. Pátrání v okolí tábora nepřineslo výsledky.

Slavnostně jsme zahájili a vztyčili vlajky. Naštěstí jsme zachránili obě - státní i vlajku hvězdoletu.

Pondělí 28.7.

Pokračujeme v budování tábora až do oběda. Naštěstí je hezky, teplé počasí. Odpoledne jsme podle směrnic Kosmocentra provedli nácvik obrany tábora a k večeru jsme asi po hodinovém hledání našli kazetu se záznamem černé skříňky Kondora a modulu A. Večer jsme provedli první část rozboru katastrofy. Vcelku normální závada reaktoru v kombinaci s průnikem roje.

V noci došlo poblíž tábora k jakýmsi světelným efektům, při kterých byl vyhlášen signál POPLACH. Činnost mužstva byla katastrofální.

Na hlídce se v noci vyznamenal Buggy, intenzívně vyl.

Cosi neznámého vypustilo duši u káry, takže byly problémy s dovozem pitné vody večer.

Úterý 29.7.

Dnes jsme se už řídili denním režimem Kosmocentra, ve 3. a 4. družině proběhl výcvik. Odpoledne jsme zkoušeli nějaké hry s vodou, hledali zakopaného psa a hráli Strážce rezervace.

Večer jsme dokončili rozbor katastrofy. Jediným nejasným místem je změna gravitace na parkovací dráze Tamiry.

Po večeři nácvik signálu ÚNIK. Po skončení posezení u ohně signál vyhlášen, družiny spaly v lese nad táborem.

Středa 30.7.

Den začal návratem družin do tábora po signálu ÚNIK. Všichni přespali bez problémů, nikomu nebyla zima a nikdo nebyl ztracen.

Z dopoledne byla zajímavá pouze hygienická kontrola, která nezpůsobila žádné ztráty.

Po prodlouženém poledním klidu se organizovaly závody lodí na potoce a drobné legrácky s míčem na louce.

Po svačině byla podle pokynů Kosmocentra zorganizována bojová hra posádky proti cestujícím, motivovaná obranou přírodní rezervace před zabíječi zvířat.

Posádka nastoupila pod mým vedením v bojových maskovacích kombinézách. Za doprovodu bubnů složila slavnostní přísahu na talisman. Po strategické poradě, kde došlo k rozdělení posádky na poutací skupinu a dvě úderné skupiny, začal boj v lese nad táborem.

V prvopočátku zaútočila poutací skupina, která narazila na odpor obránců. Ani po nasazení obou úderných skupin se situace nevyvíjela tak příznivě, jak jsme očekávali. Teprve po změně taktiky jsme zaznamenali drtivý úspěch. Taktika střemhlavých náletů rozvrátila obranu a vítězství bylo naše.

Nálet provádělo dva až pět mimořádně tvrdých a neohrožených členů posádky. Nálet začal skrytým přiblížením skupiny k horní hranici prostoru. Po vniknutí do křovin jsme vyhledávali imitovanou zvěř - lístečky. Jakmile byla skupina odhalena, následoval nálet z kopce křovinami až do vypuštěného rybníka, kde v bahně a rákosí jednotliví členové posádky přistávali. Takto bojovali a nepřítele ničili: Mary, Čmelák, Dodo, Pitras, Ála, Čert a Márty. První náletovou skupinu jsem vedl já, další Pitras. Čert působil samostatně. Ztráty posádky: jedny kecky (utopila je Ála).

Všichni byli od smrdutého bahna, ale kosmický duch nebyl zlomen. Vítězství posádky 296 : 87.

Večer jsme rozebírali různé katastrofy podle učebnic Tušení stínu a Tušení souvislostí.

Čtvrtek 31.7.

Celý den velké teplo, přímo tropické. Dopoledne vcelku normální pracovní.

Po obědě jsem pro několik odvážných dobrovolníků z řad mužstva zorganizoval nácvik přechodu močálu. Dopadl úspěšně, ztráty žádné. Poté následovalo všeobecné mytí posádky a mužstva v rybníku. Tato koupel za tropického vedra očistila tělo a osvěžila ducha. Byla to dobrá příprava, protože ihned nato se všechny družiny vydaly hledat ztracené potravinové kontejnery. Pouze 2. a 4. družina stačily najít všechny tři kontejnery, takže přinesly nějaké jídlo - hlady zatím neumíráme. Ze tří kontejnerů přežil katapultáž bez úhony pouze jeden. Druhý kontejner byl porušený, obsah se někde vysypal, a třetí ohořelý.

Asi okolo osmé hodiny večerní se strhla ukrutná bouře. Byla téměř tak silná jako ta při přistání, tedy vlastně katapultáži z krabice. Stromy nad táborem se hrozivě ohýbaly a hrozily polámáním a vyvrácením, takže tábor byl pohotový k evakuaci. Také silný déšť se spustil z oblohy. Tamira ukazovala svoji druhou tvář. Stan Máka a Mariana, jakási středověká vozová hradba, byl zatopený do výše dvaceti centimetrů. Spousty vod natekly i do hangáru a do jídelny. Do stanů mužstva a posádky pronikala voda jen ojediněle.

Večeře se vydávala v dešti a jedla ve stanech. Na druhý den byl mnou posunut budíček na osmou hodinu.

Pátek 1.8.

Den začal o jednu hodinu později než obvykle, službu konající 4. družina ze čtvrtka ještě domývala nádobí a podle mých pokynů teprve ráno předávala službu. Liják v noci ustal, dopoledne pršelo pouze místy a slabě.

Dopoledne jsme odstranili následky deště a bouře. Materiální ztráty minimální, naštěstí nikdo nebyl zraněn. Výcvik probíhal zčásti ve stanech, zčásti v pláštěnkách v lese.

Odpoledne se hrály nejprve oblíbené masové hry a potom po svačině (zelený pudink!) hra Buda.

Objevil se velitel 2. směny Kosa. Nic si nepamatuje, neví, co se s ním dělo. Zranění nemá, po psychické stránce je v pořádku, jen se vůbec na nic nepamatuje.

Večer jsme zachytili signály přenosných radiomajáků z Kondora na frekvenci členů posádky. Do akce jsme vyslali 28 lidí v deseti skupinách - posádku i mužstvo. Samostatným měřením azimutů a vzdálenosti na radiomaják byl nalezen velitel 3. směny Koza. Měl s sebou nějaké potravinové tuby, a tak přežil.

Zajímavá byla změna údajů šestého radiomajáku během akce. Údaje se lišily asi o 180° v azimutu a 60 kroků v délce. Nedovedeme si to vysvětlit.

Ostatní měli náhradní noční výcvik.


Tady je potřeba trochu osvětlit předchozí řádky o večerní akci. Šlo o noční azimutový závod pro starší táborníky a vedoucí, ve kterém si Koza zahrál na jakéhosi fantoma, když u již zmíněného šestého azimutu občas vyměnil cedule a svedl tak překvapenou dvojici či trojici z trasy. Dotyční bloudili, pak se vrátili zpět a na místě nalezli původní ceduli se správným azimutem. Nakonec se Koza nechal najít.


Sobota 2.8.

Překonáváme ospalou náladu ze včerejší z části probdělé noci. Odchylky od denního řádu předepsaného Kosmocentrem dosahují nepřípustné hodnoty 15 minut.

Práce na Arše pomalu postupují. K dnešnímu dni je hotový jeden štít, dvě stěny s okny, vnitřní konstrukce zásobovacích regálů, je usazený dřez a postaveno ze tří čtvrtin lomení střechy. Pokoušíme se pokládat dlažbu z cihel, ale chce to písek.

Dopoledne pokračoval výcvik a objevily se cizí bytosti - Žlutokvíťáci. Naštěstí jen naše chvilková halucinace. Přes oběd postavili velitelé 2. a 3. směny Kosa a Koza tréninkovou opičí dráhu.

Zkoušel jsem ji odpoledne, je pojata ve velkém stylu - prostě trhák. Již úvodní kopec nenechává nikoho na pochybách a lahůdkou je pak natažené lano přes příkrou strž za kuchyní v lese.

Podle pokynů a směrnic Kosmocentra se odpoledne vydaly družiny do lesa, aby vybudovaly vlastní nouzové základny - přístřešky.

Nejlepší základnu postavila 1. družina a 4. družina v rámci individuální přípravy signálu ÚNIK zde již přespala. V sobotu večer se opět záhadně ztratil Kosa.

Neděle 3.8.

Během dopoledne se objevila u nás skupinová halucinace - Fanas.

Odpoledne proběhla odveta mužstva proti posádce - Strážci rezervace. Mužstvo bylo kvalitněji připraveno a dalo posádce značný kouř. Ale posádka Kondora i přesto zvítězila na body. Byli jsme v nevýhodné situaci obránců, ale svůj náskok z minulé hry jsme udrželi.

Večer skupinová halucinace - Fanas - zmizela. Také zmizel Koza - beze stopy.

Pondělí 4.8. (zapisuje Myška)

Dopoledne proběhlo podle plánu, ale kolem poledne došlo k mimořádné události. Velitel hvězdoletu Márty je neznámou silou vržen k zemi, smýkán, koulen a vmáčknut do země. Při tom utrpěl rozsáhlá povrchová zranění obou rukou, loktů, nohou a boků.

Proto přebírám vedení palubního deníku. Vysvětlení pro tuto záhadu prozatím nemáme.


Tento mírně nesrozumitelný zápis má zcela prozaickou příčinu. Šlo totiž o známou Mártyho havárii na motorce.


Úterý 5.8. (pokračuje Márty)

Bolí mne rány, testujeme vhodnou léčbu v podmínkách Tamiry.

Dopoledne podle obvyklého harmonogramu. Odpoledne jsme prověřovali kondici mužstva štafetovými běhy. Po svačině jsme vyzkoušeli oblíbenou kosmickou hru Rušení kosmického spojení v podmínkách Tamiry. Místo spousty elektroniky, kterou jsou osobní kosmické lodě jednotlivých hráčů vybaveny, a volného prostoru mezi planetami jsme použili asi 800 m obyčejného drátu a lesy na Tamiře. Hra se i přesto vydařila.

Středa 6.8.

Rány se mi hojí, doslova se zatahují (jako necky na rybníku). Potřeboval bych jen něčím vysmolit. Snad by to přerazilo smůlu, která se lepí na Kondora.

Dopoledne bez zvláštních událostí, odpoledne hra Pevnůstky v lese, opět oblíbená hra. Poněkud problémy u 2. družiny s výkladem pravidel. Ne nadarmo se říká, že vykladač je chytřejší než autor.

Večer po skončení ohně ve 21:30 vyhlášen signál ÚNIK. Došlo k silným změnám magnetického pole a v lese za starou kuchyní začal ze země vystupovat sloup dýmu. Dým posléze zaplnil celé údolí a utvořil oblak ve výši 15 až 20 m nad našimi hlavami. Toxicita nebyla zaznamenaná. Činnost na signál ÚNIK v mezích norem, byl proveden za 5 minut.

Družiny opustily základní tábor a přespaly na svých nouzových základnách. 2. a 3. družina hlásily ráno, že je někdo neznámý v noci obcházel. Že by přece život?

K závažné události došlo v základním táboře. Zde zůstali pouze Marian, Mák, Máček, Myška, Šárka a já (mimo tří nemocných). Po půlnoci byl zaznamenán kontakt v lese nad táborem. Jakási pohybující se světla. Na signalizaci a pokusy o navázání spojení na všech vlnových délkách neodpovídala. K obraně tábora se připravili Marian a já s laserovými puškami cal. 77 a Mák s laserovou pistolí téže ráže. Po vyhodnocení situace jsme dospěli k závěru, že se tábor stal předmětem zájmu jakýchsi zvířat humanoidního typu. Detektory inteligence nehlásily žádnou inteligentní bytost.

Po narušení vnějšího obranného kruhu v prostoru nad kuchyní jsme provedli výpad. Pod Mákovým krytím jsem zahnal palbou na útěk jedno zvíře humanoidního typu.

Poté jsme hlídkovali ve složení Marian, Mák a já až do 1:00. Byl celkem klid, provedli jsme průzkum u kamenného mostku a vodárenské věže. Žádný kontakt.

Další kontakt byl hlášen až nad úvozovou cestou, přibližně v místě Renatina hrobu. Omezili jsme hlídkovou činnost. Od 1:30 do 4:30 jsem hlídkoval s Šárkou, stanoviště u brány tábora. Další kontakt nebyl hlášen.


Kdyby se tak diverzanti dozvěděli, že je Márty nazval zvířaty humanoidního typu beze stopy inteligence...


Čtvrtek 7.8.

Ráno se ze svých nouzových základen vracely družiny. Probíhalo vyhodnocení nočních událostí. Posádka ani mužstvo neutrpěli ztráty, lehké zranění pouze Helča - naražené koleno.

V důsledku nedostatku potravin vyrazily družiny do lesa hledat trosky modulu A, kde by potraviny být mohly. Skutečně byla nějaká potrava nalezena. Navíc tuto akci jsem zajišťoval se Šéďou. Domnívali jsme se, že den bude odpočinkový - velký omyl.

Noc proběhla klidně.

Pátek 8.8.

Ráno jsme se připravovali celý tábor na pokus o vyvolání kolektivní halucinace - příjezd rodičů. Vyčleněná skupina, Máček, Kosa a Čert se celý den pokoušela dopravit do tábora asi 8 kubíků krajinek - trosek modulu. Pomáhal jsem i já. Celá akce končila úspěšně kolem 23:00.

Odpoledne se obloha zatáhla a spustil se vytrvalý déšť, večer jsme ani nezapálili oheň, poseděli jsme v jídelně a mužstvo mělo večerku už ve 21:00. Noc klidně neproběhla.

Sobota 9.8.

Celý den probíhal ve znamení přípravy kolektivní halucinace - rodiče. Činnost dopolední byla zaměřena na úklid tábora, přípravu programu a mužstva.

Přesně v 16:00 byla očekávána halucinace rodičů. Protože opět začal vystupovat ze země dým, byl vyhlášen v 16:00 signál ÚNIK. Pobavilo to přítomné halucinační rodiče.

Program byl připravený po družinách, písničky, scénky, veselé frašky a vyprávění. Mužstvo i posádka sklidili úspěch.

Večer byl klasický oheň a písničky.

Ve 21:30 se v okolí tábora rozsvítila čtyři světla. Provedli jsme tiché probuzení všech družin a vyslali průzkum. Každé žluté světlo zavedlo průzkumnou skupinu na místo, kde ležel svázaný instruktor. Ten si vzpomínal pouze na přítomnost červeného světla. Naštěstí se vše obešlo bez zranění.

Družiny se shromáždily v táboře na vyhodnocení, ale objevilo se červené světlo, tentokráte všem. Výpad z tábora, který následoval, naháněl červené světlo až před budskou zastávku. Tam červené světlo zmizelo. Neumíme si vysvětlit přítomnost jak žlutého, tak červeného světla.

Vyhlášen signál ÚNIK

Neděle 10.8.

Vzhledem ke snižujícím se zásobám BR-5 podle rozkazu velitele hvězdoletu k akci č.002 jsme vyrazili do prostoru Zvánovic, abychom v troskách nákladové sekce modulu tento preparát našli. Protože nebylo možné cílové oblasti dosáhnout v jednom denním pochodu, museli jsme vybudovat zásobovací základny.

Dopoledne měly družiny volno, pracovaly na denících a připravovaly se na akci.

Navečer vyrazila 1. a 3. družina, aby v prostoru Kamenka (kóta 392) a v prostoru Krymlov vybudovaly zásobovací základny pro 4. a 2. družinu. Zastihl je prudký liják a bouře, všichni se vrátili promočení po půlnoci, ale úkol splnili.

Pondělí 11.8.

Budíček v 6:30 vyhnal 2. a 4. družinu do akce. Tábor opustili v 8:00. 2. družina šla severní cestou (Hryzely - Barchovice - Lhotky - Krymlov - Výžerky - Konojedy - Černé Voděrady). 4. družina šla jižní cestu (Pilot - Bohouňovice - Újezdec - Přestavlky - Kamenka - Růžová rokle - Oplany - rybník Propast).

Dorazily mezi 15:15 a 15:30. Ze 4. družiny, která přišla na místo první, došli z mužstva Pizi a Kadajča, z vedení Mary a Vojín. Družinu posílili Šéďa a já. Z 2. družiny došli všichni mimo Buggyho a Pitrase. Odpad zůstal na zásobovacích základnách.

Návrat na zásobovací základny proběhl u obou družin bez problémů. Odpoledne vyrazily ze základního tábora 1. a 3. družina. Šli do akce ve prospěch 4. a 2. družiny, nesli jim další materiál - evakuační zavazadla a potraviny. 1. a 3. družina se vrátily před půlnocí.

Pochod smrti

Nocleh ve srubu nad Benátkami

Úterý 12.8.

Ráno vytopila bouřka nocující 2. a 4. družinu na zásobovacích základnách. 4. družina našla poblíž jakýsi malý srub, trámy ucpané mechem, 2. družina evakuovala do tábora. Dorazili kolem 8.30, 4. družina dorazila krátce po dvanácté.

Zbytek dne až do večera byl ve znamení únavy mužstva i posádky. Odpoledne ještě začalo pršet, sedělo se v jídelně.

Večer došlo k mimořádné události. Po průzkumu v lese (návštěva u Vargy), který jsem prováděl s Myškou, jsem se ztratil. Zůstal jsem pozadu a za žádnou cenu jsem nemohl najít Myšku. Padla jakási hustá mlha. Ztratil jsem orientaci. Uviděl jsem za nějakou dobu (časový odhad je zmatený) žluté světlo. Dávalo osobní signál Evičky (- - ..). Nechal jsem několik vzkazů pro tábor a šel jsem za ním.

Byla hustá mlha, úplně jsem ztratil orientaci. Vysílal jsem svůj osobní signál (- - .) a šel stále za žlutým světlem. Byl jsem unavený a slyšel podivný hukot. Asi jsem chodil v kruhu. Pak se objevilo červené světlo. Šel jsem dál za žlutým světlem. Červených světel bylo kolem mě najednou asi šest. Potom zmizela a objevila se spousta bílých světel. Dával jsem stále svůj signál. Světla šla ke mně, byla to záchranná výprava z tábora. Opodál našli Evičku.

Myška se vrátila do tábora beze mě a udělala poplach. Záchranná výprava, asi tři čtvrtě stavu tábora, vyrazila na pročesávání terénu. Nad kamenným mostkem se objevilo žluté světlo, signál Evičky. Pak se objevilo červené světlo a nějaký prudký oheň. Žluté světlo vedlo záchrannou výpravu na Buda a ke kamennému poli, kde našli Evičku a mě. Červené světlo napadlo záchrannou výpravu ještě jednou, shodilo na ně strom. Naštěstí bez zranění. Žluté světlo vysílalo osobní signál Evičky. Pouze v místech, kde byly moje zprávy, vysílalo můj signál. Na kamenném poli se ztratilo. Tuto záhadu nedokážeme rozluštit.


Asi jste už pochopili, že žlutá světla jsou "hodná" a červená světla "zlá". Akce s padajícím stromem byla dopředu připravená a povedla se na výbornou. Strom dopadl přes cestu pár metrů před zděšené táborníky.


Středa 13.8.

První dopoledne proběhlo až na únavu po akci normálně. Pracovalo se, ba i nějaká práce se udělala, i když se nad námi snášel Damoklův meč v podobě deště na spadnutí.

Druhé dopoledne déšť skutečně spadl. Mužstvo bylo nalezlé v jídelně a studovalo staré učebnice o UFO, taky se trochu zpívalo. Odpoledne byl azimutový závod, rekordní počet lomení - 42. Rekord trati byl 30 minut posádka, 45 minut mužstvo.

Vyskytly se v noci na středu dva případy morové infekce. Venca a Milan. Morová infekce ale dále pokračovala. Do morového pytle spadli postupně Kadajča, Pizi, Dušan. Nebylo dobře i posádce. Situace se stala vážnou, vzduchem lítaly kosy.


Morová infekce, o které se Márty zmiňuje, byla způsobena zkaženou konzervou.


Čtvrtek 14.8.

Celý den ve znamení protimorových opatření. Mytí, úklid, dezinfekce. Část mužstva si o druhém dopoledni zahrála hru Sbírání lístečků.

Odpoledne byla potrhlá olympiáda. Vzhledem k nebezpečí požáru a výbuchu morových par se ani olympijský oheň nezapaloval.

Večer jsme přijali morse zprávu od žlutého světla.

Pátek 15.8.

Započali jsme se svinováním tábora. Podle včerejší zprávy žlutého světla nás čeká posledních asi 40 hodin na Tamiře. Všechny ty nám neznámé úkazy a jevy jsou způsobeny přítomností nám neznámé civilizace. Tady na Tamiře mají nějaké zařízení. Zachytili náš Kondor, opravili a Kondor na nás čeká na parkovací orbitální dráze.

První a druhé dopoledne jsme svinovali tábor. Padla brána, hrazení, přebytečné stany, apod.

Odpoledne proběhla slavná pouť. Největší útrata galaktických korun Kosmocentra byla na střelnici a v herně. Po skončení pouti jsme zrušili úvěry naší banky.

Večer bylo hodnocení, zakončení tábora, oficiální loučení a poslední oheň.

Sobota 16.8.

V průběhu dopoledne si mužstvo zbouralo své stany, uklízelo se tábořiště a rovnaly věci do Archy. Stará jídelna posloužila jako sklad dřeva. Okolo 14. hodiny přistál první modul a do 15. hodiny posádka osaměla. Čeká nás už jen Kondor.

Do večera jsme pokračovali v práci.

Neděle 17.8.

De facto poslední den na tábořišti. Naposledy jsme přespali ve stanech, do 14. hodiny byly všechny zbourány. Padla vlajkokláda, nástěnka, umývárna. Večer se jedním modulem přesunula část lidí a materiálu na Kondor, vedla je Myška. Zbylo nás na Tamiře pod mým vedením jen devět.

Pondělí 18.8.

Naložili jsme někdy před osmou i druhý modul a evakuovali. Za námi zůstala Tamira.