8. Kondor

Roku 1986 se ještě jednou vrátila kosmická tématika. Tentokrát byl příběh pojat obráceně. Táborníci představovali kosmické trosečníky, kteří museli po havárii opustit svoji loď a snaží se uhájit své holé životy na neznámé planetě.

Přípravy na hru začaly už během zimy. Bylo potřeba vymyslet začátek příběhu, tedy hodnověrnou souhru okolností, které by způsobily havárii kosmické lodi a vyvolaly tak nutnost jejího opuštění. První verzi příběhu napsal Márty, Myška s Šéďou pak pracovali na jejím rozvinutí do dialogů v podobě jakési rozhlasové hry. Příběh se totiž měl nahrát na magnetofonovou kazetu a posloužit jako záznam z tzv. černé skříňky pro pozdější rozbor příčin havárie.

Na jaře pak jednoho dne přinesl Šéďa do klubovny magnetofon s mikrofonem a začalo natáčení. Jak už to bývá, nedostavili se všichni, ale jen asi polovina "herců". V druhé etapě pak natáčela druhá větší skupina a zbylo jen pár vedoucích, kteří neměli natočeny své texty. I je se Šéďovi postupně podařilo jednotlivě dostat k mikrofonu, až na Renatu, která dlouho natáčení oddalovala a pak byla dlouhodobě pryč. K dovršení všeho pak oznámila, že místo na tábor jede v létě do NDR k moři a že v oddíle končí. Vzniklou situaci vyřešil nakonec Márty. Sehnal svoji bývalou spolužačku, která natočila potřebné texty místo Renaty.

Šéďa si pak se záznamem užil svoje, protože musel texty z jednotlivých natáčení spojit k sobě, takže počet střihů v několikaminutovém záznamu šel do stovek. Za to se vedoucím svým způsobem pomstil, když pak také sestříhal jejich přeřeknutí a jiné nepovedené pokusy a uložil je do svého zvukového archivu.

Příběh ztroskotání hvězdoletu Kondor byl zhruba následující. Kondor, kosmická loď Kosmocentra, která má na palubě kromě stálé posádky také posluchače Kosmického institutu, se nachází na průzkumném letu soustavou hvězdy Gama v souhvězdí Vlasy Bereniky. Při průletu meteorickým rojem dojde k selhání zdrojů energie a následně pak k zasažení lodi meteority. Kondor je neovladatelný bez šance na rychlou opravu a hrozí jeho rychlý pád na žhavou hvězdu Gama. Posádka lodi i posluchači se zachraňují přistáním na planetě Tamira, která je planetou pozemského typu. Navíc dojde při přistávání na Tamiře ke ztroskotání výsadkového člunu, ve kterém letí posádka hvězdoletu. Členové posádky vyskakují ve dvaceti kilometrech nad povrchem planety na padácích. Aby byl příběh dostatečně dramatický, byly i ztráty na životech. Na táboře nepřítomná Renata, která vystupovala v záznamu z hvězdoletu jako palubní technička, byla "obětována". Neotevřel se jí padák.

Kosa, který studoval na střední zemědělské škole, musel jezdit na brigády a Želva ještě dělala zkoušku na lékařské fakultě, takže přijela až na poslední týden tábora. I toho se využilo ke zvýšení počtu záhad, kdy nejen sekery a jiné nářadí, ale i vedoucí různě mizeli a zase se objevovali (samozřejmě s totální ztrátou paměti). Želva pak byla nalezena během složité noční akce s barevnými bludičkami.

Na tomto táboře byla zahájena stavba nové kuchyně u potoka, která trvala celý měsíc. V deníku, který psal velitel hvězdoletu Márty svým nezaměnitelným stylem, byla nazývána jako Archa.
Hned na začátku tábora byli mladí kosmonauti poučeni, co dělat při signálu ÚNIK. Znamenalo to popadnout věci na přespání a zmizet v lese. Hned druhou noc došlo poblíž tábora k světelným efektům a byl vyhlášen poplach. Činnost mužstva vyhodnotil Márty jako katastrofální. Později v noci se na hlídce vyznamenal Buggy. Intenzivně vyl. Hned další večer byl vyhlášen signál ÚNIK a družiny spaly v lese nad táborem.

Život na neznámé planetě se stal samozřejmě záminkou pro vytváření všelijakých záhad, někdy šlo i o vtípky na něčí účet. Například noční azimutový závod pro starší táborníky a vedoucí byl zpestřen o jakéhosi fantóma, kterého si s chutí zahrál Koza a u šestého azimutu občas vyměnil cedule a svedl tak překvapenou dvojici či trojici z trasy (rozdíl azimutu představoval zhruba 180°). Dotyční bloudili, pak se vrátili zpět a na místě nalezli původní ceduli se správným azimutem.

Další vtípek vymysleli vedoucí dokonce na návštěvní den. Přesně v 16:00, kdy si měli rodiče převzít děti, začal ze země vystupovat dým a byl vyhlášen signál ÚNIK. Místo radovánek s rodiči se děti sbalily a zmizely v lese. Samozřejmě jen na chvíli.

Vrcholem tábora pak bylo dvoudenní putování, takzvaný pochod smrti, pro jídlo ukryté v troskách výsadkového člunu. Cíl byl u Zvánovic nedaleko Jevan, což představovalo tam a zpátky něco kolem 40 km.

Závěrem došlo k nočnímu souboji dobrých a zlých sil na planetě. Kosmonauti jsou vedeni žlutým "hodným" světlem za ztraceným velitelem a občas se jim připlete do cesty červené "zlé" světlo a shodí na ně například strom. Akce s padajícím stromem byla pečlivě připravená a povedla se na výbornou. Strom dopadl přes cestu pár metrů před zděšené táborníky. Ti na konci cesty našli Mártyho a kousek dál ještě Želvu. Následující noc přijali od žlutého světla poselství zdejší civilizace, která zachytila Kondor, opravila jej a umožnila tak trosečníkům opustit planetu.