9. Honáci z Texasu

V roce 1987 byla celotáborová hra zcela z jiného soudku. Před více než sto lety hnal John Chisholm první stádo dobytka ze San Antonia v Texasu do Montany. Zdrojem inspirace této celotáborové hry se tedy stala kniha Zana Greye Jezdci z pastvin. Ke slovu přišly mimo jiné klobouky, stříkací pistole a pánve na rýžování zlata.

Začátek byl náročný. Mnoho věcí se nestihlo připravit, jediné co opravdu fungovalo, byla nová kuchyň, která byla během invaze vybavena komínem, dvěma sporáky a kotlem na vodu. Márty se ujal funkce šerifa až večer před příjezdem dětí a to kvůli tomu doslova utekl z nemocnice. Jeho ruka tedy nebyla tak pevná, jak by vyžadovala jeho funkce. Jako zástupce měl Myšku a Evu.

Součástí této hry bylo i vydávání kovbojských novin, plánovaných bylo 7 čísel (nakonec vyšly 4). Šéfredaktorkou byla Eva, její zástupkyní Myška, reportérem Márty a jako kamelot byl angažován Dodo. Titulní stránku tvořil Saudkův obrázek kovboje prostřelujícího eso.

Vznikl drobný problém, jak tyto noviny nazvat? Existovaly tři návrhy. Nouzovská Trefa, Kovbojské Nářky a Nouzovský Žurnál. Nakonec tedy vyhrála třetí varianta a byla to šťastná volba, protože název byl univerzální a nevázal se tak pevně na celotáborovou hru jako druhé dva. Nouzovský Žurnál totiž začal žít vlastním životem a o rok později, tedy 1988, se na táboře objevil znovu, na podzim téhož roku vyšlo 5. číslo v Kolíně a rok na to už Nouzovský Žurnál vychází celoročně jako oddílový časopis. S odchodem Mártyho po táboře v roce 1990 také skončil táborovými čísly Nouzovský Žurnál. Nicméně rok na to jej vzkřísil Šéďa, který vyměnil psací stroj za počítač s tiskárnou, a Žurnál žije dál.

Díky reportérům Nouzovského Žurnálu mohou teď pamětníci vzpomínat na to, co sami prožili, a ti, co již tyto časy nepamatují, se dozvědí leccos zajímavého z oddílové historie.

Vraťme se ale mezi kovboje. Slavná cesta našich honáků začala rýžováním zlata. Na Zlatonosném potoce mezi osadami Nesměň a Buda byly vytyčeny čtyři prostory a rýžovalo se. Za utržené peníze si honáci koupili stříkací pistole. Pak si pochytali divoké krávy a označkovali je, postavili pro ně stáje a starali se o ně. Mimo jiné si také přivydělávali na farmách u starousedlíků, dostali za to například vajíčka, ba dokonce i slepici nebo králíka.

Kromě kovbojů se tu vyskytl i zloděj dobytka. Jedné noci, ještě než nastoupily hlídky, zmizelo velké množství krav. Vypukl chaos. Předák Dodo ihned obvinil šerifa Mártyho z krádeže. Vběhl k Mártymu do stanu a dožadoval se vrácení krav. To si ovšem dovolil dost, obvinit samotného ochránce zákona, který je pod přísahou. Šerif vzhledem k Dodově mládí horkokrevného zmatkujícího předáka nejen nezastřelil, jak bylo jinak dobrým zvykem, ale spolu se svými zástupci Myškou a Evou prohlédl pečlivě za denního světla stopy. Bylo jich žalostně málo, neboť většina padla za oběť nočnímu zmatkování Doda a jeho společníků. Závěr byl ale jasný, krávy ukradl někdo z tábora! Kdo může být ten bezcharakterní zloděj, který jednu ruku podává k pozdravu a současně druhou krade krávu, uvažuje šerif a začíná prověřovat alibi některých známých anarchistů, například Mariana.

Za několik dní nalezly Dáša a Helča ukradené krávy na umývárce. Vedle krav byla zpráva, v níž Duch prérie vyzýval, aby si kovbojové své krávy lépe hlídali. Šerif Márty proto preventivně zakázal po celém táboře pouštět duchy. To už začínalo být leccos jasné.

Do hry se zapojila i redakce Nouzovského Žurnálu, která výrazně ovlivnila pátrání několika vhodně volenými články, např. Vypustí Duch prérie ducha? Našel se i svědek, který pachatele viděl se v noci plížit ke stájím. Mnohé napověděl samotný dopis Ducha prérie. Koneckonců i matka prý poznala písmo svého nezdárného syna. Pak šerif tajně vyslechl jeden rozhovor a na základě shromážděných informací byl pachatel usvědčen. Údajně byl totožný s tím, kdo si už v Hryzelích při podobně motivované krádeži seker říkal Bob, a to byl Marian. Ten však toto nařčení dodnes popírá. Vzhledem k tomu, že redakci Nouzovského Žurnálu tehdy představovali sám šerif Márty a jeho zástupci Myška a Eva, kdo ví, jak to vlastně tenkrát bylo? To víte, divoký západ.