Celodenní a vícedenní výpravy jsou spojeny s problémem jídla. Kvalita zejména konzerv je různá, a tak se stalo, že například roku 1986 bylo po návratu z velkého putování za troskami přistávacího modulu z rakety Kondor asi třetině táborníků špatně od žaludku. Odnesla to především 4. družina vedená Mary a doprovázená Mártym a Šéďou. Noc po návratu byla těžká. Nejpravděpodobnější příčinou byly právě konzervy.

Roku 1992 dopadla podobně 2. družina vedená Helčou a Janou a doprovázená Čertem. Snad jedině Čert přežil třídenní výpravu ve zdraví. Ostatní po příchodu postupně zezelenali a odpadli. Včetně Helči a Jany. Nejlépe ještě přežili nejmladší členové družiny, druhý den už byli v pořádku. Zde se ovšem nemohli shodnout na příčině. Někteří to sváděli na okurky (i barva těch nejvíc postižených tomu nasvědčovala). Družina si jich vzala s sebou velké množství, a pak už se na ně nikdo nemohl ani podívat. Kromě Čerta, který jim je stále nabízel. V táboře si pak z členů 2. družiny dělali legraci. Stačilo někomu z nich říct: “Nechceš okurku?” Měli jste vidět, jak utíkal. Pozdější průzkum, který provedl na vlastní pěst Marian s rodinou, ukázal, že příčina tohoto družinového kolapsu je zřejmě v hospodě v Ratajích, kde družina jedla. Nedlouho po jídle se jim udělalo špatně od žaludku. Asi tu byla nějaká špatná voda.

Když se řekne epidemie, vzbuzuje toto slovo představy nějaké velké nákazy, která se lavinovitě šíří a proti které není účinná obrana. To co se dělo na táboře 1993, nemělo obdoby. Epidemie byla svojí rychlostí srovnatelná s morovými pohromami ve středověku. Koneckonců morem byly zpravidla nazývány všechny nakažlivé nemoci, které tehdy lidé neznali (i když mor jako nemoc existuje, dokonce v několika variantách). Takže i této nemoci, která se většinou projevovala jako angína nebo silná chřipka (v několika málo případech se dokonce doktorům nepodařilo nemoc identifikovat), můžeme směle říkat mor. Především Marianovou zásluhou se tábor roku 1993 konal po mnoha letech opět začátkem července, konkrétně od 4. července. Malá Katka L. si angínu už přivezla, protože hned druhý den ulehla. Je velmi pravděpodobné, že tu lavinu spustila ona. Šíření moru velice napomohlo prudké ochlazení 6. července. Teplotní rozdíl byl větší jak 10°C. Za dva dny, 8. července, se zase výrazně oteplilo a objevily se první známky nemoci u několika táborníků. 9. července odpoledne probíhala etapa celotáborové hry Alvarez hledání pouzdra ve vodě hluboké. U tůně poblíž starého hryzelského tábořiště hlídkovali Čert a Šéďa. První dorazil Slon se svou družinou a hledali pouzdro. Najednou se objevil Starosta na simsonu a oznámil, že Čert musí do tábora, protože je potřeba řidič pro druhé auto. V táboře je 7 marodů a jedou do Kolína. Teploty překročily 38°C. Nakonec jelo do Kolína 6 nemocných. Ještěrka, která si před začátkem tábora předsevzala, že ji nikdo během tábora do Kolína nedostane (snad na všech předcházejících táborech jela do Kolína s nějakým úrazem), se odvozu zoufale bránila. Protože neměla tak vysokou teplotu, dostala šanci. Jaruška už si vybrat nemohla a doma vystupovala z auta se slzami v očích. Tolik se na tábor těšila. Ještě tentýž večer jela druhá várka v počtu 5 táborníků. Ruleta se roztočila. Druhý den ráno všechny táborníky zdravil Slon novým pozdravem: “Ahoj, kolik máš?” Myslel tím samozřejmě tělesnou teplotu. Každý den pak odjíždělo auto s jedním, dvěmi i třemi táborníky do Kolína. Velice málo bylo těch, kteří “utekli hrobníkovi z lopaty”. Ještěrka se přes noc pořádně vypotila a druhý den už byla celkem v pořádku a vstala. Jak se později ukázalo, příliš brzo. Martinovi S. to trvalo dva dny, ale z nemoci se dostal. Mezitím se zase výrazně ochladilo a pršelo, takže kdo dostal teploty vyšší než 38 °C, okamžitě jel domů. Smutný rekord držel Honza H. s horečkou 40,2°C. Vedoucím se kupodivu nemoc vyhýbala, jen Slon a Šárka si na jedno odpoledne lehli. Ostatní všelijak posmrkávali a pokašlávali, ale jinak jim nebylo nic. 13. července byl stav kritický. 1. družina 4 členové, 2. družina 5, 3. družina 3, 4. družina 4. Z těchto čísel je vidět, že mor si nevybíral a řádil u všech družin stejnou silou. Z původního počtu 37 dětí klesl stav na 16! To je míň než polovina. Šéďa začíná přemýšlet o katastrofickém scénáři, protože družiny se ocitly na hranici funkčnosti. “Ble, co je to za jídelníček?” divila se Lenka o svačině. Na jídelníčku totiž byly nabízeny následující chody: tuk z Edy, vývar z Tomáše, Ještěrovy prsty, Jakubovo oko a k večeři jako vrcholné číslo gilotina z Pankráce. Jídlo s humorem takřka šibeničním připravila společnost Kat Mydlář s.r.o., jinak 1. družina. Je vám jistě jasné, že šlo vesměs o morem postižené táborníky. Toho se hned chytili další a začali toto téma dále rozvíjet. Je třeba šetřit, takže ty, co odpadli, sníme a je to. Když už černý humor dosahoval vrcholu, objevila se před táborem Veronika. Celý tábor (tedy jeho zbytky) vyběhl od svačiny před jídelnu, aby Veroniku přivítal. Počet táborníků tak stoupl na 17 a optimismus se vracel. Ještě tentýž večer přijeli další dva. “Dneska se to láme,” prohlásil Šéďa. “Odrazili jsme se ode dna.” To už byli táborníci druhý den dopováni celaskonem. Další den přijela Jaruška a dva onemocněli. Naštěstí však jen lehce a následující den už jim bylo líp. Onemocněli však další dva a přijel Ještěr. Jednou z nemocných byla opět Ještěrka. Mor se nechtěl smířit s porážkou a zaútočil znovu. Teplota dosáhla druhý den kritické hranice 38°C. Jaruška Ještěrce vyhrožovala, že ji zmlátí, jestli odjede domů. “Copak za to můžu,” odpovídala Ještěrka smutně. Zřejmě to však zabralo, protože teplota klesla a za další dva dny už byla Ještěrka v pořádku. Sice s rýmou, ale bez teploty. Na návštěvním dnu 17. července se zase skoro všichni sešli. Počet táborníků rázem stoupl na 33 a už to byl opět normální tábor. Jen čtyři táborníci se už nevrátili. Celá tato morová anabáze měla trochu kuriózní dohru. Tábor opouštěli všichni zdrávi, až na Krtečka, shodou okolností zdravotnici tohoto tábora. Odvážela si na památku angínu. “Jestli příště přijdu s tím, že tábor bude v červenci, tak mě rovnou nakopejte,” prohlásil po táboře sebekriticky Marian, protože v srpnu bylo počasí stabilní a teplé. Nicméně další čtyři roky se u červencového termínu zůstalo.