|
Střední Čechy jsou velice poklidným místem. Tajfun je zde neznámým hostem, cyklón, hurikán a jim podobné jevy jakbysmet. Pouze občas sem zabloudí nějaká vichřice. Představíme-li si podsadu s celtou, napadne nás, že na její zborcení stačí silnější vítr, ani to nemusí být vichřice. Jenže kupodivu celta vydrží víc, než se zdá. Závisí také na konstrukci, na které je celta natažená. Je-li konstrukce vratká, stačí ke shození celty i silnější vánek. V extrémních případech se stan sesype vlastní vahou, jako se to stalo roku 1992 Delfínovi. Samozřejmě v noci podle zákona schválnosti. Pokud je ale solidní konstrukce, pak při silném větru stačí pevně zašněrovat celtu a budete se divit, co vydrží. Roku 1977 v Hryzelích předposlední den tábora hlásilo rádio, že v noci přijde od západu vichřice. Následoval výčet škod, které už stačila napáchat. Na tábořišti se objevili i policisti, kteří o této pohromě informovali všechny tábory. Mezi vedoucími zavládlo zděšení. Někteří se sice pokoušeli atmosféru trochu zlehčit tvrzením: “No co, aspoň to nebudeme muset zítra bourat.” Situace však byla vážná. Předčasně byla skácena vlajkokláda (tenkrát se stavěla každý rok nová) a bylo rozhodnuto, že hlídky se budou střídat po hodině a budou tříčlenné, dva táborníci a jeden vedoucí. Pokud přijde vichřice, hlídka vyhlásí poplach a další opatření se provedou podle síly větru. Krajním opatřením je evakuace tábora v případě hrozby padajících stromů. To už by přestala veškerá legrace. Byla to jedna z nejtěžších nocí. Leckomu se neusínalo dobře. Vedoucí se několikrát za noc probouzeli. Nakonec se však nestalo vůbec nic. Vichřice se rozbila o Krušné hory a střední Čechy zůstaly ušetřeny. Pořádná bouřka nás zastihla roku 1986 v Nouzově. Divoký vítr, který bouřku předcházel, rozkymácel stromy v lese nad srubem (ten tam ovšem ještě nebyl) tak, že Márty hned vyhnal táborníky ze stanů, které byly lesu nejblíž. I tentokrát se nic nestalo, po příchodu deště se vítr utišil. Ale opatrnosti nikdy nezbývá. Bouřka, která se přihnala nad tábor v roce 1997, všechny překvapila na přelom června a července neobvyklou věcí. Padaly totiž kroupy a to ne ledajaké. Tyhle měly průměr okolo 2 cm a od země se odrážely, jako kdyby byly gumové. Zůstávat za těchto okolností venku bylo nerozvážností. Odnesla to 4. družina, která byla na dopolední vycházce po okolí. Do tábora se vraceli sprintem až od Habru. Nejvíc si stěžoval Ještěr na otlučenou lebku, kterou vlasy délky nula celá nula nic neochránily. Ve Vavřineckém obchodě pak ještě dlouho ukazovali zákazníkům kroupy uložené v mrazicím boxu. V posledních letech není tábor, aby se kolem nepřehnala nějaká přírodní katastrofa. Rok 1997 bude navždy ve znamení moravských záplav. Rok na to přišly podobné katastrofy na východní Slovensko a pak do východních Čech. Vedoucí nevěřícně četli v novinách o šestimetrové vlně, která se na východním Slovensku přehnala jedním malým potokem a smetla vesnici. Večer z 23. na 24. července 1998 už vedoucí usínali ve stanech, když tu se v dálce ozval hukot který pomalu, ale jistě sílil. Ti co byli ještě vzhůru, začali přemítat, co by to mohlo být. V mysli se jim vynořily novinové zprávy o vyplavených vesnicích. Velká voda se žene! Ale ne, hukot jde z opačné strany, od západu. V tom případě to musí být vítr. Vzápětí přišel první náraz větru, který vyrazil dveře v chatě. Rázem byli všichni vedoucí venku. Stany sice nevypadaly, že by chtěly hned uletět, ale stromy v lese nad táborem se divoce kymácely. Přitom, kdyby některý ze stromů spadl, dosáhl by doprostřed tábora. Vedoucí začínají budit táborníky v ohrožených stanech. Slon to řeší radikálně a vyhlašuje na kolejnici nástup. Celý tábor se shromažďuje na volném prostranství před kuchyní. Několik vedoucích přitlouká celty k podsadám, aby neuletěly, nebo se nepotrhaly, ostatní uklidňují rozespalé děti sborovým zpěvem. Slon a Marian starostlivě pozorují oblohu, kterou křižují blesky, a vyhlížejí první kapky deště. Až začne pořádně pršet, vítr se uklidní a vše bude v pořádku. Začíná krápat, vítr ubírá na síle. Všichni se přesouvají do jídelny. Už trochu prší a nebe je v jednom ohni. Bouřka jde ale naštěstí trochu stranou. Náhle se na obloze objevuje jasné světlo, které se pohybuje. Nad tábořištěm se v malé výšce pohybuje letadlo se zapnutým světlometem. Snad po něčem pátrá, kdo ví. Pohybuje se ale úplně bez hluku, zřejmě hukot motorů snáší vichr pryč. Přesně takhle vypadá typické UFO. Začíná pořádně pršet, vítr se uklidňuje. Všichni se rozcházejí do stanů a jdou spát. V roce 1977 táborníci sestrojili víceúčelový barometr určený k předpovídání počasí a blížících se pohrom. Jeho sestrojení je jednoduché. Provázek z přírodního materiálu se volně zavěsí za jeden konec a k němu se připíše následující legenda: Provázek:
A víte, že to fungovalo?
Barometr na táborové kuchyni v roce 1977 |
