Nejobávanějším hmyzem je sršeň, díky svému žihadlu. Ta se naštěstí objevuje většinou jen jednotlivě a je mírumilovná. Roku 1994 si dokonce sršně vybudovaly obrovské hnízdo přímo pod stříškou táborové věže. Přišel na to Šéďa v půlce tábora, když nic zlého netuše vylezl na věž a upoutalo ho temné bzučení. Šéďa si uvědomil tu obrovskou přesilu a dal se na důstojný ústup. Hnízdo pak Marian na podzim zlikvidoval a přivezl si jej do Kolína jako suvenýr. Šok zažila rok nato Ještěrka. V posledním týdnu tábora si ulovila nějakou chorobu a místo dvoudenní výpravy spala na půdě srubu. Probudila se a cítila, že po ní něco leze. Zahnala to rukou a silné bzučení ji jednoznačně poučilo o tom, že nezvaným hostem byla sršeň na průzkumu.

Která sršeň při svém průzkumném letu narazila lovce, jako byli Máček a Márty, s tou bylo zle. Máček se jednou v Hryzelích dokonce ozbrojil značkou zákaz vjezdu jako štítem a tím srážel sršně na zem, kde je pak likvidoval. Márty vládl rychle svým nožem. Když jednou přiletěla sršeň do kuchyně, jenom se Máčka zeptal, jestli může použít to prkénko, co leží na stole. Pak jedním mávnutím nože srazil sršeň na prkénko a nožem ji bleskurychle rozporcoval na kolečka. Virtuózní kousek se mu jednou povedl při odpolední siestě ve stanu. Tehdy měl spolu s Máčkem patrový stan s postelemi v patře. Márty klimbal, když do stanu vletěla sršeň. Márty se jen líně otočil a pustil nůž na zem. Nůž se zabodl do podlážky i se sršní. Márty se otočil na druhý bok a spal dál.