Největším problémem všech tábořišť bývá voda. Pitná k pití a vaření a užitková na mytí nádobí a táborníků. Kvalitu vody používané během tábora schvalují hygienici. Před každým táborem se jim musí poslat vzorek vody k rozboru a pokud je voda v pořádku, vydají povolení k táboření. Bez tohoto povolení se tábor nemůže konat. A teď zkuste najít pitnou vodu. Pitná voda ze studánky, to je zázrak (i když existuje, například v Maloticích). Vykopat studnu a doufat, že voda, která se zde objeví, bude pitná, to je naivita. Je-li voda zakalená, nevadí, kal se usadí nebo přefiltruje. Jsou v ní baktérie? Nevadí, dají se zničit desinfekcí (známý chloramin a další). Ale s největší pravděpodobností jsou v ní dusičnany a tady jsme v koncích. Běžnými prostředky se dusičnanů nezbavíme a kde je nablízku pole, tam si můžeme být téměř jisti, že dusičnany jako pozůstatek po hnojení ve vodě jsou. To je i případ naší studny pod věží v Nouzově. Tato voda je aspoň vhodná jako užitková. Pitná voda ve statku pochází z artéské studně, je to podzemní voda z velké hloubky. A i ta se musí převářet. V Hryzelích byl s vodou problém. Užitková voda se přiváděla hadicí z potůčku z protější stráně samospádem a pitná voda se vozila z tábora ZPA Pečky. Teoreticky by tedy s pitnou vodou neměly být potíže, byla to přece voda ze stálého tábora. Jenže opak byl pravdou. Roku 1982 poslal šéf oddílu Láďa Novák na rozbor užitkovou vodu z potůčku a pitnou vodu z pečeckého tábora. Od hygieniků mu přišlo, že oba vzorky vody vyhovují normě pro užitkovou vodu. V tom případě by tedy oba tábory byly bez pitné vody! Láďa odebral nový vzorek pitné vody a poslal ho opět hygienikům. Výsledek byl stejný. Voda je pouze užitková. To už se Láďa naštval. Natočil doma v Kolíně vodu z vodovodu a poslal ji na rozbor. Výsledek od nic netušících hygieniků předčil očekávání: Voda není vhodná ani jako užitková! To Láďovi stačilo. Zabalil vzorek kolínské vody i s výsledkem rozboru a k tomu přidal vzorek vody hryzelské s průvodním dopisem, kde mimo jiné napsal: “Voda, kterou jste vyhodnotili jako nevhodnou pro jakékoliv použití, je voda z vodovodu města Kolín.” A požádal o nový rozbor vody z Hryzel. Rázem byla tato voda pitná. Tábor byl zachráněn. Tím to však neskončilo. Během tábora přijeli hygienici na kontrolu, v obou táborech se totiž vyskytla úplavice (u nás jeden případ ovšem na celodenní výpravě), těžká infekční nemoc. Všichni táborníci se museli podrobit vyšetření včetně výtěru, a kdyby se prokázala nákaza, byli bychom na táboře uvězněni v karanténě. Vedoucí strašili děti tvrzením, že se tábor obsype chlórovým vápnem a všichni tam budou muset měsíc zůstat. Protože byla už druhá polovina srpna, dětem se to celkem zamlouvalo, protože by tím pádem nemusely jít do školy. Hygienici mimo jiné zkontrolovali také vodu v pečeckém táboře. Zdála se jim málo vydezinfikovaná, a tak přidali trochu chlóru. Takovou břečku jste v životě nepili. A jak páchla. Ale i na to jsme si zvykli, hlavně, že jsme byli zdraví. Když jsme točili pitnou vodu do konví, vždycky jsme nejdříve něco odčerpali, aby koncentrace chlóru aspoň trochu poklesla. Začalo to nevinně. Ke konci tábora se objevila jakási divná chřipka. Teploty, nevolnost, zvracení. Postihla asi 9 táborníků, to bylo ovšem asi 15% z celkového počtu. Tato “chřipka” se vyskytla i v pečeckém táboře. Zdravotníci se radili a došli k názoru, že nejde o chřipku, ale o příznaky slabé otravy chlórem. Možná si pamatujete ze školy, že chlór je jedovatý. Velký šéf Láďa tenkrát řádil a sliboval, že bude hygieniky žalovat. Všechno ale dobře dopadlo, otrávení jsou nadále mezi námi živí a zdraví. Takhle vypadala umyvárka v Hryzelích 1973 |