Jakou má sílu padající strom, o tom jsme se mohli přesvědčit o dva roky dříve. Tentokrát nebyl přímou příčinou vítr, ale blesk, který zasáhl dub u potoka a rozštípl jeho korunu vedví. Dub pořád stál, jeho koruna se zelenala, ale spodní větve byly podezřele nízko. To nedalo Marianovi, prozkoumal dub podrobněji a našel velkou prasklinu na hlavním kmeni. Dub se pomalu rozvíral vlastní vahou. Stany již stály a tábor měl za pár dní začít. Navíc bylo jasné, že koruna padajícího dubu by rozdrtila několik stanů. Ortel je jednoznačný, dub musí padnout. První etapa spočívá v přehození jistícího lana přes některou z vyšších větví. Slon leze na strom a usazuje se na spodních větvích. Výš se mu nechce.

“Mám nápad. Čerte, za hangárem leží kus krajinky, takový bidýlko.”
“Hele, jsem už teď pojištěnej?” napadá po chvíli Slona, že tábor ještě nezačal.
“Jseš od Unie pořád pojištěnej,” uklidňuje ho Marian.

To už Čert přibíhá jako Sergej Bubka, v ruce dřevěné bidlo a podává ho Slonovi.
“Nechceš přivázat?” nabízí Marian. “Aby tě to nepřevážilo.
“Cože?” urazil se Slon. “Beru, že jsem hubenej, ale aby mě měla převážit tahle tyčka...”

Slon uvazuje na konci provazu velký uzel a nasazuje jej na bidlo. Pak se snaží dosáhnout na vyšší větve.

“Nespadni,” stará se Marian. “Za tebou nic není, je ti to jasný?”
“Je.” Slon přehodil provaz přes větev a teď se jej snaží bidlem z druhé strany zachytit. po několika pokusech se mu to daří a stahuje provaz dolů.
“Hurá!” raduje se Čert.

Slon odhazuje tyč na zem.
“Au,” ozývá se Marian.

První etapa je ukončena a Slon se chystá slézt dolů. Nejdřív chce slézt co nejefektivněji, ale po deseti minutách dohadování, jak to udělat, Slon rezignuje a chystá se na běžné slanění.

“Chcete říct, co jsem spočítal?” ozval se Slon během uvazování se k lanu.
“Jestli ten strom je z homogenního materiálu, tak při pádu zrychleným otáčivým pohybem se zlomí přesně v jedné třetině.”
“Jo?” tváří se Marian nevěřícně.

Slon už je připraven a haleká seshora: “Tak a teď podle příruček!”
“Já to neumím,” říká Marian zmateně. “Takhle se to dělá?”
“Jistíš?” pokračuje Slon. “Musíš říct ‘Jistím’!”
“Tak jistím. Čerte drž,” dodává pro jistotu Marian.
“Lezeš? Lezu,” odpovídá si Slon sám a pomalu opouští větev.
“Ale my tě nedržíme,” upozorňuje Čert.
“To je dobrý, já tady mám nohy.” “Máš to uvázaný, máš tam smyčku?” stará se Marian.
“Mám,” uklidňuje ho Slon a pouští se větve.
“A vychutnej si ten krásný pocit...” vybízí ho Marian slovy jedné reklamy.
Slon se pomalu spouští, odráží se od kmene a houpe se. “Vydřeš mně na zádech pruh!” zlobí se Marian.

Slon se spouští na zem po dobře vykonané práci

Následuje druhá etapa. Slon vylézá opět na dub a postupně odřezává spodní větve tak, aby zbyla jen koruna. Je to náročná a úmorná práce.

“Je mi jako bych tahal lodě na Volze,” komentuje to Slon.
“Ej uchněm,” přidává Marian, který Slona jistí lanem, známý popěvek burlaků na Volze.
“Ondra je mocnej!” přidává se Šárka.

Odřezávaná větev se štípe vlastní vahou.

“Mám strach,” prohlašuje Slon. “Já bych radši sekeru.”
“Lepáka nechceš?” odpovídá Čert, ze kterého si Slon udělal poskoka.

Zatím Marian u lana tancuje válečné tance. “Svině komáři,” dodává na vysvětlenou. Po laně Čert posílá Slonovi sekeru. Slon brblá, že chtěl jinou, ale má smůlu. Po dalším úsilí, kdy Slon řeže ve visu za jednu nohu, si konečně větev dala říct a odpadla.

V takovéhle poloze řežou jen otrlí jedinci

Ve třetí etapě nastupuje technika. Aby dub spadl tam, kam chtějí naši dřevorubci, je jištěn lanem, u kterého je hejno tatínků, kteří přivezli své děti na tábor. Starosta usilovně řeže mohutný dub motorovou pilou. Pila se střídá se sekerou a občas se tatínkové snaží pomocí lana dub rozhoupat. A najednou to jde a dub se majestátně poroučí k zemi. Mráz běhá po zádech, když vidíte padat tak velký strom. A co Slonova teorie o lámání homogenního stromu v jedné třetině? Bohužel se ji nepodařilo prověřit, protože kmen se při pádu vůbec nezlomil.